Dav lidí se nedaleko poštovního úřadu sešel, aby zhlédl slavnostní poklepání na tento kámen 18. srpna 1906. Stalo se tak v den sedmdesátých šestých narozenin císaře Františka Josefa I.
Rozpočet stavby činil tehdejší 480 tisíc korun a jablonečtí radní v čele se starostou Adolfem Heinrichem Posseltem ji svěřili do rukou renomované vídeňské firmy Fellner & Helmer.
„Firma měla obrovský kredit, stavěla po celém tehdejší Rakousku-Uhersku a Prusku - ve Vídní, Hamburku, Oděse, Polsku. Postavila první divadla na českém území, v Brně, sousedním Liberci, Karlových varech, Státní operu v Praze,“ vysvětluje ředitel jabloneckého divadla Pavel Žur.
Stavitelé se inspirovali divadlem v bulharské Sofii. Především pak ve výzdobě fasád jabloneckého stánku múz. Až do konce druhé světové války řídily spřežení tažené lvy na střeše divadla alegorické postavy vozatajů, múza Thalie a Komedie.
„Ty po válce skončily kdesi na dvoře technických služeb a pak zmizely neznámo kam. Kdysi jsme měli projekt na jejich navrácení. Kopie by udělali právě v divadle v Sofii, ale projekt ztroskotal na financích,“ upozorňuje Žur.
Cena se nakonec o dost zvýšila
Slavnostní otevření divadla proběhlo v sobotu 21. září 1907. Zajímavostí je, že celkové náklady na stavbu se nakonec vyšplhaly na 735 tisíc tehdejších korun.
„Úvodem zazněly tóny Beethovenovy Předehry C-dur Posvěcení domu, opus 124, napsané k otevření divadla ve vídeňském Josefově. Poté předstoupila před publikum herečka Herma Hartová a přednesla patetickou báseň Prolog, kterou k příležitosti slavnostního otevření složil Richard Näbe. Následoval herecký výstup Předehra na divadle z Goetheho Fausta a ouvertura k Straussově operetě Netopýr v podání divadelního orchestru. Vyvrcholením slavnostního večera bylo uvedení veselohry Husarská horečka Gustava Kadelburga a Richarda Skowronka,“ popisují první večer v divadle autoři knihy Městské divadlo v Jablonci nad Nisou.
Až do roku 1948 mělo divadlo svůj vlastní soubor. „Hostovaly tu tehdejší velké hvězdy té doby. Kdybych je měl k něčemu přirovnat, i když to až tak nejde, byly to osobnosti jako je dnes například Simona Stašová na poli herectví a činohry nebo Lucie Bílá či Dasha na poli populární hudby a muzikálu,“ přibližuje Pavel Žur.
Snad nejslavnější hudební osobností předválečné doby byl tenorista Fritz Klarmüller, který si získal renomé na evropských operních scénách. Skladatel Richard Strauss si jej vybral do svého souboru, v němž působila také Ema Destinová, a jenž hostoval s velkým úspěchem několik týdnů v Paříži.
Tenoristu potkal ale osud drtivé většiny původních německých obyvatel Jablonce po konci druhé světové války - byl odsunut. Později zemřel ve věku 93 let v německém Waldhofu u Kasselu.
V devadesátých letech čekala divadlo velká rekonstrukce
Po druhé světové válce a za dob komunismu renomé divadla poněkud opadlo a program trpěl pod tíhou angažovaných či budovatelských her. Divadlo se přejmenovalo na Divadlo Julia Fučíka. Jeho opětovná sláva přišla po sametové revoluci. Na konci devadesátých let minulého století prošlo divadlo velkou rekonstrukcí za 139 milionů korun.
V současné době nabízí Městské divadlo v Jablonci nad Nisou pro stálé návštěvníky šest abonentních skupin zaměřených na činohru, hudbu, pohádky pro nejmenší, představení pro studenty, operu a balet. Ročně se v divadle odehraje přes dvě stě představení a navštíví jej kolem osmdesáti tisíc návštěvníků.
„Za dobu mého působení se nám podařila řada komponovaných pořadů. Byly tu výjimečné koncerty zejména na poli hudby. Zmínit mohu vystoupení Magdalény Kožené, Adama Plachetky, ale také spolupráci s Lucií Bílou, anebo turné Sinatrology na počest stého výročí narození Franka Sinatry,“ vypočítává ředitel Žur.
A je něco v čem je dnešní jablonecké divadlo stejné jako v době na přelomu 19. a 20. století? „Stále hraje velmi důležitou roli společenského setkávání. Lidi sbližuje. Už jen to, že se hezky obléknou a někam vyrazí, je nesmírně důležité,“ uzavírá Pavel Žur.
