Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před 70 lety zemřel Konrad Henlein, čestný občan Liberce a válečný zločinec

  8:09aktualizováno  8:09
Před sedmdesáti lety spáchal sebevraždu nacista a vratislavický rodák Konrad Henlein. Válečný zločinec je dodnes na seznamu čestných občanů Liberce. Podle historiků by jeho vymazání nebylo správné.

Konrád Henlein v dubnu 1939 v Jihlavě, kam přijel slavit Hitlerovy padesáté narozeniny. | foto: Muzeum Vysočiny Jihlava

Je noc z 9. na 10. května roku 1945. Kvůli bujarým oslavám konce války není slyšet úpění jednoho umírajícího zajatce v plzeňském táboře.

Tím zajatcem Američanů je Konrad Henlein - nacista a rodák z libereckých Vratislavic. Muž, na kterého mají obyvatelé předválečného Československa jen ty nejhorší vzpomínky. Právě si podřezal žíly na zápěstích střepy ze skel vlastních rozbitých brýlí.

Jeden ze 39 čestných občanů Liberce skonal o několik hodin později v nemocnici.

Ano, bývalý učitel tělocviku, narozený 6. května 1898 české matce a německému otci, nebyl dosud vymazán z tohoto seznamu. Jeho jméno dokonce figuruje i ve vitríně na liberecké radnici, která čestné občany připomíná. Ovšem své místo tady má například i první komunistický prezident Klement Gottwald.

Čestný občan patří k historii města

„Čestný občan patří k historii města, charakterizuje dané období. To, že tam zůstanou některé osobnosti, znamená, že Liberečané mají svou paměť a mohou se z ní poučit. Kdybychom se jich zbavili, bylo by to nečestné, že se nechceme hlásit k vlastní historii,“ řekl Michal Ulvr z katedry historie liberecké univerzity, který se na přípravě vitríny, která byla odhalena loni, podílel.

70 okamžiků druhé světové války

Proč vlastně Henlein vyvolává kontroverzi? Pro český národ se stal symbolem proradnosti a zrady. „Podílel se na rozbití Československa. Ztělesňoval cestu devadesáti procent sudetských Němců k Říši. Sám byl politickým spojencem Třetí říše. Hitlerovi v tajném dopise z listopadu 1937 napsal, že netouží po ničem jiném, než po vtělení celých českých zemí do Říše. Nešlo jen o pohraničí,“ připomněl uznávaný historik Robert Kvaček.

V říjnu roku 1933 založil Henlein politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront, které se o dva roky později přeměnilo na Sudetendeutsche Partei (SdP). Dokonce se chtěl stát prezidentem Československa. S Adolfem Hitlerem se setkal poprvé v srpnu roku 1935; tehdy začínala vrcholná doba jeho úspěchu. Roku 1937 přislíbil Hitlerovi absolutní věrnost.

V osmatřicátém roce musel Henlein uprchnout z Československa do Německa. Odtud se vrátil až po mnichovské dohodě, již jako Hitlerem jmenovaný říšský komisař pro sudetoněmecké oblasti. Účastnil se osobně vítězného průjezdu Hitlera pohraničím.

Byl zodpovědný za teror v pohraničí

Jako správce těchto oblastí byl zodpovědný za veškerý teror, kterého se nacisté dopustili po obsazení pohraničí vůči Židům, Čechům a německým antinacistům. Když SdP splynula s NSDAP a vznikla župa NSDAP Sudety, stal se jejím župním vedoucím. Byl také Obergruppenführerem SS a od 1. května 1939 byl říšským místodržícím.

Stopy po muži, jenž žil s rodiči v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci studoval obchodní akademii, jsou dnes v pohraničí patrné. Stále stojí jeho vila v liberecké Husově ulici. Donedávna v ní bývala pobočka krajské hygienické stanice. Podle neoficiálních informací je nyní dům v soukromých rukou.

Za minulého režimu ve vile býval Památník nacistického barbarství. Návštěvníci mohli ve vile spatřit například Henleinovy osobní předměty. Věci z památníků má dnes Severočeské muzeum ve svých sbírkách.

Jedná se například o součásti Henleinovy uniformy, standartu z jeho vozu, doklady k čestnému občanství nebo nálezovou zprávu z ohledání těla poté, co spáchal sebevraždu. „Máme i Henleinovu knihovnu, jeho psací stůl. Umím si představit, že bychom předměty s patřičným komentářem a v kontextu konkrétní výstavy mohli vystavit, dlouhodobou expozici ale neplánujeme. Nebyl by to správný přístup a nepokládám to za vhodné. Je třeba se bránit senzacechtivosti,“ tvrdil před časem ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.

Henleinův rodný dům dodnes stojí

Dodnes stojí i Henleinův rodný dům. Na rozdíl od dalšího vratislavického rodáka, konstruktéra Ferdinanda Porscheho, nemá Henlein na domě žádnou připomínku. Paradoxně oba domy stojí v jedné řadě jen několik desítek metrů od sebe.

„Nikdy jsme o nějaké ceduli nejednali a ani by to nebylo vhodné. Dům nám už ani nepatří, má soukromého vlastníka,“ řekl před časem starosta Vratislavic Lukáš Pohanka.

Vraťme se na závěr na začátek, do posledních dnů Konrada Henleina. Až do 5. května 1945 Henlein ještě čile úřadoval na župním vedení nacistů v Liberci. Poté se na cestě mezi Libercem a Prahou setkal s německým státním tajemníkem pro Čechy a Moravu K. H. Frankem.

Dohodli se, že se pokusí navázat spojení s americkou armádou, aby je přiměli k úplnému obsazení Československa. Nechtěli se dostat do rukou Sovětů. Frank se však na další schůzku již nedostavil.

Do náruče Američanů

7. května Henlein vyjel z Liberce vstříc Američanům. Doprovod mu dělali pobočník, řidič a dva úředníci. Automobil, na kterém vlála bílá vlajka, byl americkou hlídkou zastaven u Lokte. Americký důstojník Henleina vyzval, aby si přesedl do jeho vozu, že pojedou do města. Doprovod musel čekat.

Po několika hodinách i on skončil v Lokti. Tam se společně opět setkali. Henlein se tvářil sklesle. Doprovod byl zatčen. Župní vůdce byl odvezen do Chebu. Tam se dozvěděl trpkou pravdu - nikdo se s ním nebude zabývat, žádné jednání s velením US Army nebude. Tak skončil jako jeho doprovod v zajateckém táboře v Plzni.

Na konec života jedné nechvalně proslulé osobnosti československých dějin později vzpomínal jeho pobočník a osobní strážce Umann: „Kolem půlnoci uspořádali Američané slavnostní ohňostroj. Hudba, hluk, křik a zmatek pronikaly až k nám. Byla tma, zima, měli jsme hlad. Konrad si lehl a já jsem myslel, že chce spát. Odešel jsem proto a hledal jsem si také místo v jednom klidném koutě. Za ranního šera mě probudil hluk. Kdosi říkal, že si někdo podřezal tepny. Šel jsem na místo, kde jsem zanechal Konrada, bylo prázdné, viděl jsem jen velkou krvavou skvrnu,“ popsal později u výslechu Umann.

K Henleinovu odchodu ze života existují různé verze. Podle jeho pobočníka si měl proříznout obě tepny břitvou. Spekuluje se i o tom, že ukrýval v botě žiletku. Je však dost nepravděpodobné, že by vězňům nechali jejich toaletní potřeby. Většina historiků se tedy přiklání k verzi, že spáchal sebevraždu za použití skel ze svých brýlí.

Když zemřel, bylo vratislavickému rodákovi krátce 47 let.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.