V novodobé české historii města na ni navázala výstava Budujeme osvobozené kraje, jejímž úkolem bylo zpropagovat pohraničí a nalákat do něj co nejvíce lidí. Konala se na výstavišti a začala přesně před sedmdesáti lety, v srpnu 1946.
Pohraničí se totiž i rok po válce potýkalo s nedostatečným doosídlením. Často se psalo o nepostradatelnosti Němců, také obnovit výrobu v továrnách se dařilo jen poměrně ztuha.
„Cílem výstavy bylo přispět k oživení průmyslu v pohraničí, přivést sem nové pracovníky a napomoci budovatelským snahám,“ potvrzuje liberecký památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Hlavní iniciativu na pořádání výstavy měla Obchodní a živnostenská komora v Liberci (později po Únoru zrušená komunisty) v čele s architektem a libereckým patriotem Františkem Zejdlem.
„Výstava s celorepublikovým dosahem měla masivní propagační kampaň a její ambice dokládá i celková plocha výstaviště, úctyhodných čtyři a půl tisíce metrů čtverečných,“ vypráví Zeman.
Čtyři expozice, různá témata
Ideový koncept spočíval v rozdělení expozic do čtyř samostatných celků. „Ten, který byl umístěný v pavilonu A, nesl název Stát nás vede, v pavilonu B My v pohraničí, v pavilonu C Budujeme u nás a v pavilonu D Naše výroba,“ zmínil Zeman. Zmíněné celky zastřešovala sjednocující myšlenka, vyjádřená emotivním názvem výstavy.
V pavilonu A se tak nalézala expozice centrálních úřadů, pavilon C patřil samosprávě třinácti pohraničních měst a osídlovacímu úřadu, v pavilonu D vystavovalo zboží dvaapadesát podniků.
„Expozice hlavního ideového pavilonu B byla pojednána podle principu klasického dramatu: v prvé části podávala obraz o životě v pohraničí a jeho specifikách, v druhé konfrontovala mnohdy protichůdné potřeby a v poslední předkládala možná řešení,“ uvádějí autoři Knihy o Liberci.
Dominantu celého areálu tvořil dvacet metrů vysoký poutač, jehož tři stupně s daty 1432, 1918 a 1945 symbolizovaly vzestup našich národů. Jeho základ tvořila rozevřená kniha s nápisem Vláda věcí tvých se k tobě navrátila, lide český.
Byla to první velká výstava v poválečné republice a měla proto mimořádný ohlas. Liberec se stal dějištěm řady doprovodných akcí: konal se národopisný a letecký den, první motocyklový závod na libereckém okruhu kolem přehrady, konference Svazu osvobozených politických vězňů, sjezd stavitelů, lékařů, odborářů i manifestační sjezdy čtyř politických stran.
Do Liberce přijel i Klement Gottwald
„Liberec navštívili prakticky všichni členové vlády včetně jejího předsedy Klementa Gottwalda. Delegaci pořadatelů přijal prezident Edvard Beneš, který nad výstavou převzal záštitu,“ uvádí Kniha o Liberci.
Pro uspořádání takto mamutí akce musel výstavní areál ale napřed projít rozsáhlými úpravami. Podle projektu architekta Svatopluka Technika byly adaptovány pavilony, vyklizen a zarovnán terén.
Jako památka na výstavu také dodnes stojí vstupní budova s pokladnami, kancelářemi a restaurací s krytou vyhlídkovou terasou. „V současné době bohužel tato krásná budova tiše chátrá a její další osud je značně nejistý,“ stýská si ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.
Průčelí směrem do Masarykovy ulice tvořilo moderně pojaté průčelí se třinácti nakloněnými žerděmi, na kterých měly viset vlajky všech zúčastněných měst. Pozice vlajek měla jasný účel.
„Zatímco stožáry pro státní vlajku u vstupu stojí svisle, vzpřímeně, skloněné žerdě vlajek měst vyjadřují podřízenost měst státnímu celku,“ formuloval tehdy svůj záměr architekt Svatopluk Technik.
Výstava měla původně trvat do září, pro velký zájem byla prodloužena až do října. Neskončila však přesto očekávaným ziskem, nýbrž schodkem tři miliony korun. Přesto splnila svůj účel a pomohla obnovit tradici pozdějších Libereckých výstavních trhů.
