Je to místo, kde by těžce nemocní lidé měli strávit posledních pár týdnů života. Jenže v novém chrudimském hospici řeší paradoxní problém. Zdraví těžce nemocných lidí se v příjemném a luxusně působícím prostředí lepší.
Často natolik, že by měli z hospice odejít zpátky do domova důchodců nebo léčebny pro dlouhodobě nemocné. Jenže jim se nechce. Jinde se svým vybavením ani počtem ošetřovatelů a péčí nemohou hospici rovnat.
"Komfort je tu pro pacienty lepší, samozřejmě že se jim nechce pryč," připouští Marie Blažková z občanského sdružení Smíření, které hospic spravuje.
Většinou pacienti v hospicích prožijí poslední čtyři pět týdnů života. Jenže třeba Jaroslava Bulvová je v chrudimském hospici už čtyři měsíce. Leží na jednolůžkovém pokoji vybaveném klimatizací, na polohovacím lůžku, které si sama nastavuje podle potřeby a které navíc zabraňuje vzniku proleženin. Vedle je pohovka, na níž může přespat kdokoliv z rodiny.
Ošetřovatelé mají na pacienty více času
A ve srovnání s nemocnicí či léčebnou je tu mnohem víc ošetřovatelů. "Je tu mírnější režim, mají tu na všechno víc času," pochvaluje si Bulvová při obědě, který jí donesly dvě studentky zdravotní školy, které jsou v hospici na stáži.
"Vypadalo to, že tu bude jen několik dní. V tomto prostředí a díky péči se jí nemoc zastavila. To není výjimečný případ. Nyní by patřila spíše do léčebny dlouhodobě nemocných, ale vzhledem k jejímu onkologickému onemocnění zůstane u nás," řekla Marie Blažková.
Připouští, že občas hospic přijme i člověka, který neumírá a patří spíš do "eldéenky". Jenže podobně vybavené léčebny dlouhodobě nemocných neexistují, i když by po nich byla poptávka.
"Polovinu žádostí musíme odmítat. Přijímáme pacienty jenom na přechodnou dobu. Když mám jistotu, že si rodina pacienta vezme za měsíc a máme volné místo, tak se s nimi dohodnu. Pokud to je rodina, která jen neví, co s pacientem, tak je musím odmítnout," uvedla Blažková.
Na dlouhodobě nemocné nezbývají peníze
Léčebny jsou většinou ve špatném stavu, finance jdou obvykle na vylepšení podmínek v nemocnicích.
"Ve zdravotnictví se investuje do špičkové medicíny, zatímco na péči o tyto nemocné se tolik nemyslí," připustil pardubický krajský radní Miloslav Macela.
Hospic postavilo občanské sdružení za peníze státu, města a částečně z veřejné sbírky. Provoz platí asi z poloviny zdravotní pojišťovny, pacient přispívá 330 korunami na den. I v tom je zřejmě jeden z důvodů, proč je hospic tak úspěšný. V léčebně dlouhodobě nemocných tolik peněz denně od pacienta nedostanou.
