„Nová variace na život posledních majitelů je historicky nedůsledná, neúplná a proto velmi neseriózně zavádějící a zlehčující skutečné postoje a tedy i život posledních majitelů zámku,“ tvrdí Václav Jenšovský, předseda občanského sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí.
Podobný názor zastává i Josef Kunetka, který se dlouhodobě zabývá restitučním nárokem Karla Des Fours Walderode a následně jeho manželky Johanny Kammerlanderové o navrácení hruborohozeckého panství (více čtěte zde).
„Pokud by na zámku byly vystaveny důkazy o proněmeckých postojích šlechticů, třeba návštěvní kniha, kde jsou hned několikrát záznamy o návštěvách šéfa jičínského oberlandratu doktora Möllera, tak proti tomu nic nemám. Nevím, proč to končí rokem 1939,“ říká Kunetka.
Památkáři jsou obviňováni, že překrucují historickou pravdu a připravují zámek na navrácení původním majitelům. „Namísto toho, aby knihu návštěv veřejnosti představili jako vodítko pro pochopení skutečného života rodiny Des Foursů v tragických letech 1938 až 1945, tak tento dokument zamlčí, jakoby přehlédnou a možná i vědomě zastrčí,“ uvádí Jenšovský v aktuálním sborníku Od Ještěda k Troskám.
Památkáři: Rok jsme vybrali jen kvůli fotografiím
Památkáři veškerá obvinění popírají. „To, co vyšlo ve sborníku, jsou jen polopravdy. Expozice byla řádně projednána a schválena generálním ředitelstvím,“ oponuje ředitel libereckého odboru Národního památkového ústavu Miloš Kadlec.
HISTORIE HRUBÉHO ROHOZCEPůvodní hrad byl postaven kolem roku 1300 rodem Markvarticů. V roce 1623 zámek koupil Albrecht z Valdštejna, o pět let později pak ho pak získává Mikuláš Des Fours jehož potomkům sloužil jako rodové sídlo až do konfiskace v roce 1945. Současná expozice vytvořená podle dobových fotografií ukazuje život na zámku kolem roku 1932, kdy zde žil Karlův otec Nicolaus s chotí a dva nevlastní bratři. Karl Des Fours zemřel v roce 2000, majetek si nárokuje jeho manželka. |
„Návštěvní knihu nevlastníme. Ta je uložena v archivu. Máme jenom část xerokopií. Rok 1932, do kterého je expozice zasazena, byl zvolen proto, že z této doby se dochovalo nejvíce fotografií,“ podotýká jeden z autorů expozice Petr Weiss.
Nová prohlídková trasa nahradila dosavadní výstavu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze mapující vývoj šlechtického interiéru od renesance po klasicismus.
„Návštěva původní expozice rapidně klesala. Na zámku se dvacet let nemalovalo. Nyní se nám podařilo zámek oživit,“ říká Weiss.
To, že by se přikláněl k navrácení zámku, popírá. „Osobně jsem jel za starostkou Ždárku, aby podala odvolání, když soud určil, že Žďárek má v restituční kauze navracet Kammerlanderové část lesa,“ podotýká.
Na časté návštěvy německých pohlavárů, kolaborantů či přistoupení Karla říšskému občanství a chování dalších členů rodiny jsou podle kastelána Jiřího Holuba návštěvníci upozorňováni během průvodcovského výkladu.
„Karl se na vlastní žádost stal 4. července 1939 občanem velkoněmecké říše a zároveň vyjádřil svou příslušnost k Sudetoněmecké straně. Členy byli již jeho otec a jeho matka,“ slyší mimo jiné návštěvníci zámku.
