Lyžařským střediskům se věnujete již patnáct let. V tělovýchovné jednotě jste ještě déle. Co jste dělal, než jste se stal ředitelem?
Do jednoty jsem nastoupil v roce 1986 a začal jsem jezdit s rolbou na Jizerské magistrále, která se v tomto roce zakládala. Káceli jsme stromy, tvořili nové tratě nebo dělali průseky. Zpracovávali jsme také mapy a další. Od roku 1991 se zabývám provozováním středisek.
Pavel BažantŘeditelem TJ Bižuterie je od roku 1995. Společnost Ski Bižu vznikla v roce 2006 jako servisní organizace, kde je jednatelem. Je mu 53 let. Je rozvedený a má čtyři děti. Narodil se v Praze, odkud se po roce odstěhoval do Desné v Jizerských horách. Nyní už dvacet let žije v Liberci. Vystudoval stavební průmyslovou školu a je absolventem ČVUT. |
Musí být ředitel tělovýchovné jednoty sportovně založený?
To nemusí. U mě se to zrovna potkalo. Dlouho jsem jezdil na běžkách a odjel spousty evropských závodů. Ve sjezdovém lyžování jsem niky nezávodil, ale nakonec jsem se k němu také dostal.
Blíží se lyžařská sezóna, jaké novinky mohou lidé očekávat?
Rozšíříme zasněžovací systém, sjezdové trati, vylepšíme doprovodné služby jako jsou lyžařské školy nebo půjčovny. Zavádíme také Ski bus pro vícedenní zákazníky Jizerských hor. Autobus bude spojovat středisko Tanvaldský špičák, Severák a bobovou dráhu v Janově. Do budoucna chceme rozšířit Tanvaldský Špičák o čtvrtou sjezdovou trať.
Od kdy se musíte na zimní sezonu připravovat a víte již, kdy začne ta letošní?
O zimní střediska je třeba se starat po celý rok. Jako jsou údržby, opravy a další. Samozřejmě v úplně jiném měřítku než přes zimu, kdy u nás pracuje dvě stě lidí. V létě zaměstnáváme pouze dvacet. Skoro vždycky pouštíme jako první středisko Severák. Podle poslední předpovědi bychom mohli začít okolo 15. listopadu zasněžovat.
Na jakého zákazníka byste se měli zaměřit?
Určitě na českého. Cizinci k nám zkrátka nebudou jezdit. Máme sice polskou klientelu, ale ta se převážně dotýká Krkonoš. Hlavní náš zákazník bude Čech. Měli bychom se vyvarovat i budování nových lyžařských středisek v Česku.
Typově jakého člověka dnes můžeme potkat na sjezdovkách?
Lidi ze střední a vyšší třídy. A tam není šedesát procent obyvatel. Například v Rakousku zpracovávají důkladné studie návštěvnosti areálů a možnosti potenciálních lyžařů. A na základě toho se investice provádějí. To u nás chybí.
Vzpomínáte, jak to fungovalo před patnácti lety?
To lyžoval skoro každý. Nebyla to snad ani móda, ale povinnost. Po revoluci se vše muselo postavit na své vlastní nohy a vše se zdražilo. Tím se změnila i klientela.
V minulosti byly i jiné ceny permanentek.
Navýšení cen přišlo po revoluci. Tenkrát stála jízdenka 150 korun. Kolem roku 2000 jsme jezdili na úrovni tři sta korun. Když vezmu posledních pět let, tak jsme stále na stejných cenách. Dokonce jsme levnější. Před pěti lety stála permanentka na Tanvaldský Špičák 480 korun, další tři roky byla cena 510 korun a teď jsme zase o třicet korun zlevnili, a tak to i zůstane. Vše se taky odvíjí od toho, že roste cena DPH.
Kdy lyžařská střediska vznikla?
Místní střediska vybudovali Zdeněk Vokatý a Jaroslav Smutný. Jejich počátky sahají do šedesátých let. Například Špičák se začal budovat na přelomu roku 1960.
