"Rozdíl mezi českou a německou stranou je z pohledu cyklisty nebetyčný. Ta německá je z drtivé většiny opravdová cyklostezka. Bezpečný asfaltový pruh vedle silnice," pochvaluje si cyklista.
Cestou k vlnám Baltského moře a zpět mu tachometr napočítal zhruba 1100 kilometrů. Ukrajoval denní etapy mezi 110 a 240 kilometry. Během první cesty k tomu potřeboval jen tři přespání. Denní vzdálenosti se podle něj zdají obří jen na první pohled.
"Myslím, že by takové etapy zvládla většina Liberečanů, pokud jsou trochu zvyklí jezdit na kole. Abych řekl přesněji, vydržet sedět na kole. Pokud u nás najedete sto kilometrů, stojí vás to mnohem víc síly. Na německé cyklostezce je to naprostá rovina, že by snad ani člověk nepotřeboval řídítka."
Šest až deset litrů vody na den
Cyklista musí myslet i na vodu. "Na den jsem potřeboval tak šest až deset litrů vody čistě na pití a jídlo, což nelze vozit celý den. Musí se kupovat a to obnášelo sjíždět z cyklostezky do měst. Trochu to zdržuje, pokud chce být člověk rychle u moře. V jednom případě jsem musel jeden podvečer klepat u domu nějakých lidí s petkou v ruce," vzpomíná.
Výlet trval devět dní, jen tři z nich vyplnila pohoda u moře. Zpáteční cesta proběhla díky znalosti tábořišť svižněji, jen se dvěma přespáními na trase. Denně strávil v sedle zhruba deset hodin.
