"Zájemci musí prokázat fyzickou zdatnost. Ta spočívá v lyžování, v lezení po skalách i vytrvalosti při běhu. Zapotřebí jsou také další vědomosti, například zdravotnické. Samozřejmě vítáme, pokud člověk umí německy, anglicky nebo rusky," popisuje náčelník.
Budoucí záchranáři si vědomosti pilují v letní a zimní škole horské služby, v níž je vedou instruktoři a lektoři. Příprava ovšem zabere mnoho měsíců.
"Než se člověk stane dobrovolným horským záchranářem, předchází tomu rok až dva čekatelství. Mezitím se učí všechny potřebné věci, chodí do školy a trénuje. Nároky nejsou vůbec nízké. Často se tak stane, že kluci zjistí, že na to nestačí nebo nemají čas," říká Miroslav Güttner.
Své slovo při výběru nových kolegů mají také už stávající záchranáři. Podle náčelníka jde o skupinu lidí, kterým velmi záleží na tom, aby všechno dobře fungovalo. Proto dobře zvažují, o koho své řady rozšíří, a chtějí jistotu, že je po absolvování přípravy neopustí.
"Stát se dobrovolným horským záchranářem znamená, dát se do služby, která není placená. Člen od nás ale dostane kompletní vybavení, a to oblečení, lyže nebo třeba zimní boty. V tomto ohledu se o člověka postaráme," říká.
Záchranáři mají také podmínku, aby nový člen trvale bydlel blízko Krušných hor. Nutné je to třeba ve chvíli, kdy je vyhlášena pátrací akce. V tu chvíli záchranáři obvolávají své kolegy z řad dobrovolníků a povolávají je do služby.
"Kvůli tomu nemůžeme vzít třeba Pražany, ačkoli se nám jich už spousta hlásila," říká Miroslav Güttner. Ne všechny oblasti však podle něj mají o dobrovolníky takovou nouzi jako třeba Krušné hory. Podle náčelníka se vcelku bez problémů daří najít nové kolegy například v Krkonoších. Z jakého důvodu jsou na tom Krušné hory hůř, záchranáři nevědí.
