"Původně jsem chtěl během letošní dovolené objet podél hranic republiku, ale když mi došlo, že se jede stá Tour, řekl jsem si, že musím být u toho. Chci projet kultovní místa a splnit si sen. Plánuju, že do dějiště Tour dorazím tak, abych viděl dojezd nejdelší a nejtěžší etapy na Mount Ventoux," řekl ke svému plánu osmačtyřicetiletý cyklista.
Zmíněná etapa se jede v den výročí pádu Bastily 14. července.
Počet kilometrů, které na Jana Kopala každý den čekají, je neúprosný. Musí denně odšlapat v průměru 130 kilometrů. Nepojede pouze za špatného počasí.
Případnou ztrátu pak ale musí v dalších dnech dohnat. Jeho cesta vede přes Dolní Dvořiště, Linec, Salcburk, Innsbruck, Arco, mine Milán i Turín a znovu přejede nejjižnější cíp Alp a tím se octne v Provanci na Tour .
"Cyklostezku víc využiju jen jednou. V okolí Salcburku se napojím na cyklostezku Solnou komorou, po ní si projedu pár set kilometrů. Využívat budu pro cyklistu nejlepších cest, ale cyklostezky nebudu vyhledávat, protože jsou pomalejší a hlavně orientačně náročnější," zmínil cyklista.
Bez GPS a rad v infocentrech
Po cestě nebude spoléhat na GPS, ani infocentra, se kterými nemá dobré zkušenosti z loňské cesty k Baltu. Veze s sebou jen mapu Evropy a hodně sází na doporučení místních nebo lidí, jež potká v kempech.
V nich bude uléhat ke spánku, veze s sebou kromě několika kusů oblečení, přípravků na praní nebo základního servisního vybavení vařič, stan a spací pytel. Jeho horské kolo obložené bagáží váží 30 kilogramů.
Cyklista si neoddychne ani ve Francii, musí totiž stíhat všechny naplánované etapy. Peloton mu nesmí ujet. Do míst, ze kterých chce vybrané etapy sledovat, se bude přesouvat vždy odpoledne nebo navečer po skončení etapy. Případně druhý den ráno.
Na rozdíl od závodníků, které po jejich výkonech odveze autobus nebo letadlo, se musí Jan Kopal spolehnout výhradně na své nohy. Vzhledem k těžkému kolu bude v kopcích mnohonásobně pomalejší.
"V každé alpské etapě bych se chtěl podívat na něco jiného. Někde mám naplánovaný dojezd, jako u první alpské etapy, jinde start v nějakém městě, jindy zase rychlostní prémii nebo zajímavé sjezdy," uvedl Kopal.
"Chci být i u jedné horské časovky. V této fázi hodně spoléhám na radu místních, kteří se ve velkém vydávají na trať sledovat průběh závodu. Kvůli uzávěrám budu muset jezdit objížďkami, jiná místa si budu muset nějak nadjet, abych se dostal přesně tam, kam chci."
Kolo pojede vlakem až ve švýcarském Curychu
Během dne volna pro závodníky jej čeká téměř dvousetkilometrový přesun do startu další etapy. "Využívám podrobných map, které jsou na stránkách Tour. Většina etap je mírně překrytá, člověk nemusí jet celou délku, aby se dostal na další," upřesnil Jan Kopal.
Sledování horských etap má rozvržené do 800 kilometrů. Svoji misi na "Staré dámě" končí 20. července v Annecy. Pak musí ve třech dnech zdolat dalších 400 kilometrů do Curychu, kde konečně naloží své kolo na vlak. Na tachometru bude mít od startu své aktivní třítýdenní dovolené 2 500 kilometrů.
Jak říká, na cestu nijak zvlášť netrénoval. Zapojil se jen do celostátní soutěže "Do práce na kole" a z Milířů jezdí téměř denně do zaměstnání v Hrádku nad Nisou. Od dubna najel Jan Kopal podle svých slov necelé čtyři tisíce kilometrů.
Důvod cesty je prý prostý. "Chci si užít atmosféru opravdového francouzského národního sportovního svátku. Na kole taky zažívám pocit svobody, člověk si může tříbit myšlenky. Ležení u moře pro mě prostě není," uzavřel Jan Kopal.
