Na víkend Václav Cypro zabalí skialpinistické lyže i sjezdovky a vyrazí z Nové Pece do Železné Rudy. Stejně jako další členy oblastní Horské služby Šumava ho tady totiž čeká doškolovací kurz. "Ošetřování úrazů na sjezdovkách i ve volném terénu, transport zraněných a pak vyhodnocení. Je to vlastně pořádná prověrka před začínající zimní sezonou," směje se vysoký štíhlý mladý muž.
Václav CyproTřiatřicetiletý Václav Cypro vyrůstal v Křemži, po maturitě na hlubocké střední odborné elektrotechnické škole zamířil na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor zeměpis a tělesná výchova. Přetrhané vazy ale ukončily jeho budoucí dráhu učitele, a tak před téměř deseti lety složil náročné zkoušky a nastoupil jako terénní zaměstnanec k Horské službě Šumava. Před dvěma roky se kvůli tomu přestěhoval do Nové Pece, kde má své hlavní pracovní stanoviště na Lázech u Schwarzenberského kanálu. Je svobodný, mezi jeho koníčky patří kolo a lyžování. |
Figuranty jsou většinou zdravotníci, kteří žádnou chybičku nepřehlédnou a také neprominou. Přesně podle systému Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Právě na profesionalitě záchranářů v uniformách Horské služby závisí dobrý konec stovek případů, které musí řešit.
"Vždycky jsem se chtěl podobat tátovi Václavovi, který je už třicet let dobrovolným členem Horské služby. Brával mě s sebou z Křemže na Kleť, kde sloužil o víkendech, do té správné party chlapů, co si vždycky vědí se vším rady," vzpomíná na první kontakty s touto profesí.
Jenže se jedná o výběrovou organizaci, kam se nedostane každý. Václav Cypro mladší to štěstí měl. Začínal jako každý v pozici čekatele, pak byl dobrovolníkem.
"Pochopitelně musíte umět velmi dobře lyžovat a mít vynikající fyzičku, splnit požadované limity a udělat všechny zkoušky," dodává. Znamená to například zaběhnout v týdenním letním kurzu hned první den za hodinu 11 kilometrů s asi 300metrovým převýšením. Stačí limit překročit jen o dvě vteřiny a máte smůlu. Balíte kufry domů.
V lednu zase adepty prověřují v Rokytnici nad Jizerou při desetikilometrovém terénním pochodu po hřebenech na skialpech a pak na sjezdovce i v neupraveném terénu.
"Rozhodně nestačí si předtím zaplatit týdenní kurz lyžování s instruktorem. Když vezete v kanadách dolů zraněného, musíte být sám opravdu zkušený lyžař," podotýká Cypro, kterému se podařilo zvládnout testy vždy na první pokus. Navíc i zkoušky ze zdravovědy, topografie, meteorologie i organizace záchranných akcí.
Pivo a nohy nahoru? V žádném případě
Vyzkoušel si rovněž práci v lavinovém poli ve slovenských Tatrách. "Zažili jsme tam i akci, kdy se najednou v noci na boudu Horské služby začali sjíždět kluci snad z celých Tater. Na hřebenu totiž uvízli tři Češi a navíc velmi hustě sněžilo. Slováci vyrazili do tmy a my jim ráno prošlapávali cestu sněhem, aby mohli transportovat zraněné dolů," popisuje jeden ze zásahů.
Jak sám přiznává, v šumavských podmínkách je to trochu jiné. Přesto jen v oblasti Lipna měli za loňský rok na tři stovky zásahů. Pády z kola v létě, úrazy na sjezdovce zase v zimě. V době, kdy není sezona, si sotva stačí vybrat dovolenou a absolvovat nejrůznější doškolování. Jeho pracovní den papírově začíná v osm ráno a končí v půl páté odpoledne.
"Nohy nahoru a pivo si ale rozhodně nedávám, protože držíme ještě pohotovost, což znamená být okamžitě připraven vyjet do terénu," konstatuje.
Vzpomíná na případ, kdy jela mladá dívka autem za přítelem, vinou lokální vichřice byly na cestě popadané stromy, tak to vzala s pomocí navigace směr Strážný. Ta ji zavedla na prašnou cestu ke Stožecké kapli a našli ji až v půl páté ráno. "Mě telefonem vzbudili v jednu v noci, takže jsem sedl do auta a vyrazil. Nebo pánovi v noci u Bližší Lhoty došla v autě nafta, tak jsme najeli asi stovku kilometrů, abychom mu dovezli plný kanystr," zmiňuje pár případů.
Nezapomene ale na jeden, u něhož zasahoval letos na kramolínské sjezdovce. Asi čtyřicetiletý muž tam zkolaboval. "Když jsme se k němu dostali, už byl v bezvědomí. Naštěstí jsme ho pomocí defibrilátoru, který máme, dokázali nahodit. Moc mě potěšilo, že za dva dny ho pustili z budějovické nemocnice do pražské a byl v pořádku," připomíná další úspěšný zásah.
"Vadí mi, že lidé podceňují nebezpečí"
Podle dohody jsou v terénu k dispozici i jihočeské záchrance. Jeho práce ale není jen o akčních případech. Minulý týden například značili tyčemi hřeben Třístoličníku, což je s ohledem na blížící se zimu pro lepší orientaci turistů velmi důležité.
"Vadí mi, že lidé často podceňují možná nebezpečí. Zatímco na kolo si helmu vezmou, na sjezdovku už ne. Přitom ten sníh z děl je při pádu pěkně tvrdý. Nebo se vydají na běžky a špatně si spočítají trasu. Když je zastihne tma, návrat je už komplikovaný. Pokud neznají terén a neumí nám popsat, kde jsou, je jejich hledání dost obtížné," přiznává. Naštěstí je od letošního léta jednotné číslo pro Horskou službu v celé republice.
"Stačí vytočit 1210 a hovor směřuje do nejbližšího oblastního dispečinku s nepřetržitou službou, což je v našem případě Železná Ruda. Odtud pak zavolají nás a my se vydáváme do terénu," popisuje nový způsob komunikace.
Na každé lyžařské mapě skiareálů jsou ovšem vždy uvedena i čísla na konkrétní službu. Lidé toho občas zneužívají a třeba volají na Horskou službu z Budějovic, aby se poptali, jaké že je na místě počasí.
"My jsme naštěstí na Kramolíně propojeni s vlekaři i vysílačkami, takže nás o případných úrazech informují také oni," poznamenává.
Tento víkend na Kramolíně oficiálně začíná lyžařská sezona a Václav Cypro ví, že volný čas bude opět počítat na minuty. Směje se, že kvůli tomu zatím zůstal i svobodný. "Těžko ženě vysvětlujete, že máme jednu milenku, která v případě potřeby vždycky dostane přednost. Jmenuje se Horská služba."
