"Cesta na dno je dnes velmi rychlá," říká Barbora Šolková ze společnosti Sociofaktor. "Stačí když člověk platí hypotéku nebo leasing a přijde o práci, potká ho úraz, onemocní či se rozvede. Dluhy vyústí v exekuci a celá rodina se dostane na ubytovnu."
S lidmi z okraje společnosti pracuje Šolková už přes deset let. Mimo jiné vedla libereckou pobočku Člověka v tísni. "Situace se zhoršuje," upozornila Šolková. "Bohatí ještě víc bohatnou, chudí chudnou a střední třída mizí."
Se Šolkovou souhlasí Miroslav Hudec z pedagogicko-psychologické poradny v České Lípě.
"Společnost navíc ztrácí pud sebezáchovy a přestává být solidární s těmi, kteří jsou na tom nejhůř," dodal Hudec. "Přitom stačí, když firma nedává zaměstnancům čtvrt roku mzdu. Rodiny přestanou mít peníze, při exekuci mohou přijít o byt a skončit na ubytovně. Kdyby alespoň byl zákon o sociálním bydlení, ale pořád ještě není."
Podle Hudce se nůžky mezi bohatými a chudými rozevírají čím dál tím víc. "Některým maminkám chybí pro děti peníze na obědy ve školní jídelně," upozornil Hudec. "Stává se také, že nepřijedou s dětmi do naší poradny, poněvadž nemají na lístek na autobus."
V Liberci mapuje život lidí z okraje společnosti skupina, založená magistrátem. Vede ji městský radní David Václavík a spolupracuje se Šolkovou, s ředitelem městské policie Ladislavem Krajčíkem, městskou zastupitelkou Kateřinou Absolonovou, ředitelem liberecké pobočky Člověka v tísni Lukášem Průchou a ředitelem společnosti Návrat Robertem Pradem.
Pro obyčejné rodiny je ubytovna obrovský šok
Václavíkova skupina zkoumala podmínky ve dvaadvaceti ubytovnách v Liberci a sousední Stráži nad Nisou. "Pokud se tam ocitne rodina zvyklá na život ve standardním bytě, čeká ji většinou obrovský šok," prohlásila Šolková. "Dva dospělí a dvě nebo dokonce tři děti se musí naskládat do jedné místnosti velké dvanáct až patnáct metrů čtverečných. Přicházejí o všechno soukromí. Na jedné z ubytoven teče teplá voda jen hodinu dopoledne a hodinu odpoledne."
V ubytovnách není místo, aby si tam lidé vzali svůj osobní majetek. Někde dokonce platí zákaz návštěv a volného pohybu dětí ve společných prostorech.
"Život v ubytovnách posiluje v lidech pocit sociální vykořeněnosti," konstatoval Václavík.
Život v ghettu: apatie a úpadek osobnosti
Mnoho ubytoven se změnilo v ghetta. Život v nich vede k apatii a k úpadku osobnosti.
"Lidé z ubytoven mají nálepku. že jsou problémoví, že zneužívají sociální dávky, že pracují načerno a kradou," vypočítala Šolková. "Ubytovny ale rozhodně nejsou žádným hnízdem neřesti a kriminality. Dostává se tam hodně lidí bezúhonných. Setkáváme se tam nejen s obyvateli se základním vzděláním, ale také se středoškoláky."
Kdo jednou uvázne v ghettu, vybředne z něj jen velmi obtížně. V Liberci totiž schází důstojná ubytovna, jež by se stala přestupní stanicí, odkud by se lidé z ghetta vydali zpátky tam, kde byli před svým společenským pádem.
Václavíkova skupina navrhla, aby vznikla městská ubytovna pro dvacet rodin s dětmi a deset žen.
