S manželem Karlem, zkušeným trenérem, zaučili Rybáře do tajů biatlonu. A Gabriela Soukalová mladší může rodičům ze Soči vzkázat: Děkuju, mámo a táto, dbrého trenéra jste mi vychovali.
V Soči byla dvakrát čtvrtá. Pyšná, že je ve výsledcích nahoře, lehce rozladěná, jaký kousíček ji dvakrát scházel ke stupňům.
Stříbro z krabice ničeho
S trenérem před několika dny rozebírali rozdíly mezi mužským a ženským mozkem. "Říkal mi, že ženská tam má spoustu sektorů a chlap má jen dva režimy. Krabici ničeho a pak ještě něco..."
Pomyslela si: To je nesmysl, já jsem pořád v krabici ničeho. Rybář ji odpověděl: "To je pravda, ty jseš jako chlap trochu. Furt jseš v krabici ničeho."
V pondělí odpoledne se tudíž přepla do režimu "krabice ničeho" a famózním způsobem si dojela pro olympijské stříbro.
Ondřej Rybář
Nepřemýšlela, jestli ji to půjde, jestli ji dobře pojedou lyže (servismanům věřila) a jestli dobře zastřílí.
Chtěla trenérovi dokázat, že to umí taky. "Vždycky jsem si přála mít trenéra, od kterého bych cítila, že mu skutečně záleží na tom, jaké mám výsledky. Ne jen na koníkovi, který bude skákat jak on píská. Aby mu i po lidské stránce záleželo na mě jako na osobě."
Rybáře zná od dětství. U Soukalovic vždycky mluvilo jen v dobrém. "Mamka má čuch na lidi. Nevím jak to dělá, asi měla hodně zkušeností s lidmi, ale když řekla, tento člověk je takový a takový, tak se nikdy nestalo, že by se v tom potom spletla. Za nějaký čas vždy přišla situace, kdy jsem si to také potvrdila. Už když přišel na gympl, choval se ke mě hezky jako k malému dítěti."
Někde uvnitř jí ten pocit zůstal. Vždycky mu důvěřovala. I proto před třema lety poprvé pronesla: Chtěla bych s ním trénovat.
Napoprvé to neprošlo. "Neměla jsem výsledky, abych si mohla diktovat."
Pravda, talent byla vždycky velký. Jenže výsledky ne a ne.
Na jaře 2012 prožila nejtěžší období. Otec bojoval s rakovinou jater. Ona také několik měsíců stonala: EB virus, mononukleóza, zvětšená játra. A klidový režim: "Přitom já jsem člověk, co neposedí!"
Chtěla končit. Doktor její mamince řekl: "Být to moje dcera, vrcholový sport jí nedovolím."
Jízda za stříbrem a emoce po jeho zisku.
Přítel Mirek, bývalý atlet, ji ale podporoval. O pauze dokončila studium na Vyšší umělecko-průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V závěrečné práci v oboru ražená medaile a mince navrhla biatlonové medaile pro mistrovství světa v Novém Městě na Moravě.
A na Vysočinu už přijela coby vycházející kometa českého biatlonu. Za sebou měla první vítězství ve Světovém poháru (sprint v Pokljuce 2012). Trénink v ženském týmu po boku Veroniky Vítkové pod vedením trenéra Jindřicha Šikoly ji zvedl. A biatlonový svět objevil "jinou Gábinu."
Sportovní svět objevil i Gábinu-umělkyni. Na škole ji spolužák při zpracování úkolu na informatiku natočil na fotoaparát, jak zpívá. Zvuk nahrál na laciný mikrofon pro Skype a výsledný produkt umístil na YouTube. Ten klip má desetitisíce zhlédnutí...
Zpívá, maluje, jako dítě chodila na klavír. Uměním se chtěla živit. Přesto nakonec vyhrál sport. Medaile ze štafety na juniorském mistrovství světa 2009 ji údajně pro biatlon zachránila.
Změnu navrhla sama
Loni v Novém Městě získala bronz se smíšenou štafetou, na individuální medaili ještě nedosáhla. Ve finále Světového poháru v Chanty Mansijsku pak ovládla všechny tři závody.
Přesto po sezoně zahlásila: Chci změnu. Chci trénovat u Rybáře.
Rodiče ji výběr schválili.
A ona využila uplynulé úspěšné sezony. "Konečně jsem realizovala, čemu jsem věřila, že by mi mohlo přinést třeba právě kov z olympiády."
Svazoví funkcionáři souhlasili. Zaplula do mužského týmu, v němž se coby zosobněná roztržitost musela naučit řád. Psychicky pookřála. "S kluky mám dobré vztahy, pomohlo mi to."
Trenérova důvera ji vlila energii. "K nikomu jinému bych takovou nenašla."
Vždyť ho zná odmalička, kdy ho její ročiče trénovali. "Vždycky jsem si mysella, že to je perfektní člověk, čestný, inteligentní... Taky... Abych ho nepřechválila, aby nenosil nos nahoru," rozesměje se.
Zejména ze začátku sezony byl ale tlak na nový tandem obrovský. Otazníky smetla hned v prvním startu, vyhrála vytrvalostní závod v Östersundu. V Soči dlouho o(d)střelovala medaili. Rybář před posledním indivndiuálním závodem biatlonistek trval na svém: Ještě tu neřekla poslední slovo.
„Jsem hrozně ráda, že mi věřil a že jsem mu to mohla dokázat,“ řekla. A kruh se uzavřel.
Gabriela Soukalová s medailí po ceremoniálu na Medal Plaza:
