Unikátním objevem z Grabštejna je skromná dřevěná plastika svaté Barbory, kterou mohou návštěvníci zcela mimořádně spatřit v expozici pouze do neděle. Poté projde rukama restaurátorů. "Dílo, ukryté velmi dlouho v depozitáři, objevil ředitel Městských muzeí v Žitavě Marius Winzeler," zmínila kurátorka Anna Habánová.
Do depozitáře se plastika, původně umístěná v hradní kapli, dostala po druhé světové válce. Její stáří je neznámé. " Dendrochronolog prohlásil, že je z topolu nebo lípy. U nich se stáří nedá určit. Kaple na Grabštejně je poprvé zmiňována v roce 1391, přestavba, při níž pravděpodobně tato plastika byla osazena, je z roku 1569," naznačila přibližné stáří sochy Habánová.
Zpět na Grabštejn by se měla Barbora po dlouhých desetiletích vrátit příští rok v dubnu; na zimu poputuje zase zpátky do galerie.
Další z výstav pak splácí velký dluh chrastavskému rodákovi, malíři Josefu Führichovi. "Je to vůbec první jeho výstava v Čechách," upozornila kurátorka Markéta Kroupová. Tuto expozici budou lidé moci navštívit do 14. září
Malíře podoporoval Clam-Gallas
Malíř, kterého podporoval hrabě Clam-Gallas, patřil k nejvýznamnějším rakouským umělcům předminulého století, ale v Česku upadl v zapomnění. Vytvořil vedle stovek kreseb i mnoho velkých obrazů, většinou pro kostely v Čechách a Rakousku.
Ve vzdušném hlavním výstavním sále, někdejší bazénové hale, se rozprostírá, taktéž až do 14. září, i výstava abstraktních prací výtvarníka Františka Kupky, první v Liberci od roku 1969.
Obraz Vanoucí modře pro tuto expozici dokonce zapůjčila Národní galerie v Praze. "Běžně přitom žádosti o zápůjčky zamítají," upozornila kurátorka Anna Habánová. Obraz na výstavě doplňuje stejnojmennou studijní kresbu. "Při jejím restaurování byla na zadní straně objevena dosud neznámá tužková studie Vanoucích modří," zdůraznila kurátorka.
Sál pod bývalým bazénem pak obsadily plastiky výjimečné sochařky Mary Duras. Budou tu do konce srpna.
Jedna z nejlepších sochařek meziválečného Československa
"Byla to jedna z nejlepších německy hovořících sochařek meziválečného Československa," upozornil kurátor Ivo Habán. Stejně zajímavý jako její dílo byl i život této pražské Němky. Nechybí v něm ústrky osudu, nepřízeň režimů ani útěky ze země, v níž žila.
"Jejím manželem byl zámožný Žid Arnold Schück. Před válkou se jejich cesty rozdělily: ona utekla před Hitlerem, on skončil v koncentračním táboře, který přežil. Po válce bydleli znovu v Praze, ale po únoru osmačtyřicátého se jim nedařilo dobře. Nakonec vycestovali v třiašedesátém s Čedokem do Vídně a už se nevrátili. Její dílo zkonfiskoval stát a v Schückově vile pak žil Gustáv Husák," vylíčil Habán.
