Když jej redakce liberecké MF DNES poprosila o něco, co mu připadlo v jeho dlouhém životě důležité, odkázal na své verše publikované v literárním sborníku Kalmanach 2013/14.
Pak ještě prozradil jedno své krédo, jehož se drží navzdory poblázněné době, postižené honbou za materiálními požitky. „Poezie podněcuje obraznost. A obraznost pomáhá překonávat úděl našeho bytí.“
Liberecký spisovatel a bývalý redaktor MF DNES Jan Šebelka si Příhody váží jako málokoho jiného. A považuje si toho, že se s ním jubilant přátelí. „Komunisté zarazili jeho skvěle rozjetou dráhu překladatele poezie a novináře. O desítky let později připravili kapitalisté Luboše o milovanou práci v novinách,“ říká Šebelka. „Ne kvůli ideologii jako komunisté, ale aby si namastili kapsu.“
Po Sametové revoluci se vrátil mezi novináře a z orgánu OV KSČ v Liberci, obdeníku Vpřed, udělal nesmírně populární Region. Za jeho šéfredaktorské éry vycházel Region nákladem až 20 tisíc výtisků. Příhoda ho chtěl se svými kolegy privatizovat, ale okresní úřad jako vydavatel se postavil proti. Někdo uplatil vlivné politiky, aby Příhodovy plány zmařili.
Stále překládá a píše poezii
Region nakonec opustil a obdeník pak zcela záměrně zkrachoval. „Luboš nezatrpknul a obdivuhodná činorodost mu vydržela dodnes,“ upozorňuje Šebelka. „Ve svých osmdesáti letech překládá knihy z němčiny a stále se věnuje poezii. Právě dokončuje druhý díl knihy A potom přijely tanky..., která nese název Potom svištěly pendreky. Na příští rok chystá další sbírku básní.“
Když MF DNES založila na jaře 1998 v Liberci krajskou redakci, Příhoda v ní okamžitě začal publikovat svůj velmi úspěšný pamětnický seriál o roce 1968 v Liberci. O snahách demokratizovat komunistický režim a o okupaci města
Sovětskou armádou, jež přinesla smrt mnoha lidem, věděl i po třiceti letech jako málokdo jiný. Redakce zvala Příhodu na pravidelná posezení u bowlingu, kde se v pětašedesáti letech ukazoval nejen jako skvělý společník, ale i jako zdatný sportovec.
Příhoda už od šedesátých let minulého století znal osobně slavné německé spisovatele. S Reinerem Kunzem, autorem knihy Báječná léta v západním Německu, měl podobný osud rebelů. Příhoda musel po roce 1968 k lisu, Kunzeho přinutili soudruzi k emigraci z NDR.
Práce u lopaty, básně do šuplíku
Když do Československa vtrhli v srpnu 1968 Rusové a další vojska Varšavské smlouvy, bylo Příhodovi třicet čtyři let. Komunistický režim mu sebral pas, básně psal jen do šuplíku. Po vyhazovu z novin šel nuceně k lopatě do JZD v Liberci-Harcově. Jako antisocialistický a nepřátelský živel figuroval v libereckém Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Za trest dělal u vstřikovacích lisů, kde málem přišel o ruku.
„Po roce 1989 napsal o libereckém osmašedesátém roce úspěšnou knihu Potom přijely tanky..., „ připomíná Šebelka Příhodův comeback po Sametové revoluci. S dalšími lidmi založil Kruh autorů Liberecka.
Také díky němu vznikl Kalmanach, velký sborník regionálních autorů, kde se objevují rovněž překlady polských a německých spisovatelů. „Jednou jsem se Luboše ptal, jak se dívá na všechny peripetie svého života,“ podotýká Šebelka. „Odpověděl mi – Jak vidíš, přežil jsem. Ale nemohu říci ono známé vším, čím jsem byl, jsem byl rád.“
