„Po koulích mu jde divoký kanec v tramvaji, opustila ho žena se synem a jiná žena nad stropem mu každou noc do rána připomíná svým křikem při milování, jak je osamělý a neúspěšný. Ale nakonec se ze spacáku, v němž si ustýlá a líže si rány, protože mu žena po rozvodu vybílila byt, musí vyhrabat, jestli se chce znovu stát důstojnou lidskou bytostí. Na cestě za ztracenou důstojností ho provází viking Sven a psycholog Wernisch. Ale opravdu zachránit ho může až žena. Tak jako v pohádce Kráska a zvíře,“ říká autor.
Jak vás napadlo psát zrovna o muži, který čelí krizi středního věku? Pociťujete ji nějak i vy?
Pociťuji ji s plnou parádou. Dnes lidi nad čtyřicet jsou třeba na trhu práce naprosto out, protože vysoce efektivní způsob práce dělá z lidí stroje a upřímně, koupil by si někdo čtyřicet let starý stroj? Samozřejmě že ne, ani počítač, ani auto. Tak proč najímat člověka, který nemůže podávat nejvyšší výkon, z továrny na lidi vyjel už před drahnou dobou, přitom moc o věcech přemýšlí a má pochybnosti. Proto do příběhu logicky vplynulo, že hlavní hrdina, který ztrácí své mužství i rozum v dnešním šíleném světě, byť se samozřejmě i on na sešupu, kterým jede dolů, podepsal svými špatnými vlastnostmi a skutky, musí projít Peklem, Očistcem a dojít až do Ráje jako Dante. V návaznosti na ten text italské renesance, který zbožňuju, jsem tak i nazval oddíly knížky. Můj hrdina nezabloudí v lese, ale v džungli velkoměsta Prahy a pod heslem čím hůř tím líp si projde všemi myslitelnými průsery, než najde ženu, která ho polidští.
Jaké poselství by si měli čtenáři z nové knihy odnést?
Že i v tom nejhorším svrabu se najde někdo, kdo dokáže pomoci. A že z osamělosti a deprese se dá vystoupit jedním skokem. Pochopitelně ne z Nuselského mostu. Ale nechci prozrazovat, čtenáři si budou muset o onom skoku přečíst.
Patříte k relativně plodným autorům, kde berete tolik času?
Román Muž bez ženy není člověk vznikal tři roky, kdybych měl času víc, určitě by vznikl rychleji. Ale zase je pravda, že by byl jiný. Je pravda, že ve dvaceti jsem smolil povídku třeba měsíc. Dnes povídku stejného rozsahu dokážu napsat za jedinou noc. Zvládnuté řemeslo pomáhá být rychlejší. Pak stačí dobrý redaktor či editor, který upozorní na nedostatky, a už ji můžu během dvou dnů doladit. Je to samozřejmě adrenalin.
A kde nacházíte inspiraci a náměty pro své knihy?
Zní to jako klišé, ale všude. Někdy skočím po háčku, na kterém visí příběh, který mi vyprávěl spolužák. Někdy mě inspiruje přebrept kolemjdoucího, jindy text písničky. A taky mi tvrdí jeden kamarád, že ke mně ty příběhy přicházejí, protože to, co já zažiju, je prý neuvěřitelné. No, ale zrovna tenhle kamarád se v zoufalství z nezaměstnanosti v osmačtyřiceti letech stal profesionálním žebrákem, chodil s kasičkou vybírat na zdánlivou charitativní sbírku a vydržel přesně čtyři návštěvy, než se mu udělalo šoufl a odporoučel se. Stalo se v Praze 21. století, nikoliv ve filmu Milionář v chatrči.
Jste i autorem knih pro děti. Pro koho se vám píše líp?
Když píšu pro dospělé, vždy chci příběhem něco řešit. Samozřejmě, že míchám tragiku s humorem, jistě, že chci, aby příběh vtáhl jako napínavý film a snažím se věrohodně psychologicky vylíčit poněkud pábitelské postavy, ale taky chci, aby příběh hájil něčí zájmy, někomu pomohl, někoho třeba i pomstil, dal mu naději, že v tomhle světě velmi viditelných rukou trhu, manipulace, korupce a lží ještě pořád existují nějaké hodnoty a hlavně lidi, kteří je hájí. Pro děti vypouštím tuhletu posedlost řešit problémy, pro ně si hraju s jazykem, s fantazií, vstupuju do světa s jeho pravidly, který je z gruntu dobrý, a to pak není práce, to je radost. Ohromně si psaním pro děti tříbím smysl pro nesmysl, absurdní smysl pro humor a odpočinu si jako nikdy. A právě proto střídám vždy psaní pro dospělé s psaním pro děti.
Jste poměrně činný člověk. Jaké máte literární i jakékoliv jiné plány do budoucna?
Začal jsem psát knížku podle své rozhlasové nedělní pohádky. Bude se jmenovat Cirkus Svět. Přeji si, aby ji ilustrovala výtvarnice Zuzana Seye, která namalovala krásné obrázky už k mé knížce Co si vyprávějí andělé? Ale varovala mě, že čeká třetí dítě, a nepospíším-li si, bude už ve stavu, že nebude moci pracovat. Bohužel jsem si skutečně nepospíšil. Ale tajně doufám, že až jí rukopis pošlu do Francie, kde žije, neodolá a bude ilustrovat klidně i na porodním sále, při kojení, při přebalování. Ženy dokážou dělat více věcí najednou na rozdíl od nás mužů, to se ví. A začal jsem studovat doktorandské studium na bohemistice v Ústí nad Labem. Musím plnit studijní povinnosti. V budoucnosti bych totiž rád přednášel na vysoké škole literaturu a tvůrčí psaní.
