Letošní liberecké kolo soutěže zcela opanoval mykolog Josef Sedláček s naloženým pavučincem psím, drobnou lupenatou houbou. Porotě chutnal nejvíce.
„Pavučinec psí roste v lese společně s ryzci. Je to krásná hnědofialová houba, ale lidé ji moc nesbírají. Pavučinců je totiž asi dva tisíce druhů a řada z nich jedovatých. Chce to tedy velmi dobrou znalost hub,“ svěřil se Sedláček.
S pavučincem postupuje do celostátního kola, kde bude hájit barvy Liberce. Tam si Liberečtí vedli vždycky dobře. Ze 40 uplynulých ročníků jich 29 vyhráli. „Mají nás tam rádi asi jako Rusáky v hokeji,“ směje se Sedláček.
Zkušenosti a výdrž libereckých houbařů jsou obdivuhodné a dostaly se až do televize. Právě v legendárním Receptáři kdysi zdejší houbař Jaroslav Burda představil národu svůj sladkokyselý nálev, do nějž od té doby nakládá houby úplně každý.
Samotná soutěž nakladačů se ale datuje až do roku 1974, kdy ji vymyslel právě Josef Sedláček. Z Liberce brzy expandovala do všech koutů republiky a dnes ji pořádají na dvě desítky mykologických klubů a kroužků.
Zatím se nenašla jedlá houba, která by se nedala naložit
Za čtyřicet let nakládání hub vyzkoušeli liberečtí houbaři naložit vše, co roste v lese. A zatím se nenašla jedlá houba, která by se nedala naložit a sníst.
„Já třeba miluji holubinku mandlovou a zlatou, ty jsou v nálevu přímo luxusní. Nakládají se ale všechny hřibovité houby, mladé bedly, václavky, kotrč, ucho jidášovo nebo sírovec. Nápady nám pořád ještě nedošly,“ zamýšlí se Sedláček.
Kouzlo dobře naložených hub podle samotných houbařů tkví v nálevu. Jeho receptura se již ustálila a Burdův nálev již nikdo příliš nevylepšuje.
Patří tam ocet, cukr, sůl, bobkový list, nové koření, celý pepř, hořčičné semínko a koriandr. Houbaři do sklenic přidávají ještě celer, mrkev a cibuli.
„Úspěch dělá právě nálev. Ten jsem vypiplal za ta léta k dokonalosti. Po období experimentování už vím, že lepší vymyslet nejde,“ podotýká dlouholetý favorit soutěže Jaroslav Burda.
