Lidi se na meteorology často zlobí, když v předpovědi na druhý den hlásí jasno, přitom prší. A ono to tak často je. Všiml jsem si, že kvůli tomu už dneska hlásí, že bude jasno, místy oblačno až zataženo, občas přeháňky. Pak si z toho vyberte…
Proto se poslední dobou do předpovědí vkládá slovíčko místy, jakási zadní vrátka meteorologů (směje se). Terén naší republiky je totiž tak strašně členitý, že tam působí několik vlivů, znesnadňující předpověď počasí. U kterékoliv evropské placky dovedou meteorologové snadnou určit, jak bude. Fronta se přes takové území jen prožene. V Česku je vzhledem k členitosti území, vodním plochám, horám a lesům předpověď problematická.
Já pořád nemůžu pochopit, proč je dnes předpověď počasí v podstatě stejně přesná, jako v době, kdy se panímáma podívala, kolik nadojila její kráva a jestli vlaštovky létají nízko…
Pocházím z vesnice v Podkrkonoší, kde se říkalo: Dneska se nám začal potit třetí schod do sklepa. Za tři dny bude pršet. On se dnes opotil první schod? Do večera leje! anebo Co ty komáři dneska dělaj? Jak ty slepice řvou? Ta kráva dneska bučí úplně jinak. Vod Libštátu je slyšet vlak, a jiné moudrosti. Ovšem tito lidé žili v místě třeba 400 let a jejich prognózy seděly. Ta panímáma, o které hovoříte, se ale už netrefila, když jela k vnoučatům o 50 kilometrů dál. Tam jí rodové zkušenosti nebyly nic platné.
První zápis Miroslava Jecha z roku 1960.
Vysledoval jste za půlstoletí pozorování počasí nějaký zajímavý meteorologický fenomén?
Celé hejnické údolí je známé jedním klimatickým jevem, kterému se říká fén. Fén je vítr známý z Alp, kde vzduchové hmoty přecházejí přes překážky a na jedné straně hor se oteplují a na druhé ochlazují. Projevuje se to tím, že v Liberci týden prší, je tam třeba až o osm stupňů méně než v Hejnicích, kde je teplo mez mráčku. Fén je vázaný na vrstevnici 700 metrů nad mořem, kde mraky velmi rychle padají do údolí a tam se rozplynou.
Tady Hejnice, zde prší nejvíce, hlásil jste se kdysi. Platí to pořád?
Takhle jsem se kdysi hlásíval do Ústí nad Labem na své meteorologické centrum. Dnes je už vše přenášené do centra automaticky, takže už tam nevolám. Ozvu se jim telefonem jenom tehdy, když máme nějaké extrémní jevy, jako náledí, vichřice nebo kroupy. Pak ode mě tuto hlášku zase slyší. Ale ona je pravdivá! Srážkoměr usazený na Olivetské hoře vždy vykazoval hodně srážek, v porovnání s okolím. Takže v Hejnicích skutečně prší nejvíce. Jizerské hory jsou nočníkem Evropy.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy byly Jizerky decimovány emisemi z polských a německých elektráren?
Zažil jsem, když umíraly Jizerky. Enklávy, které jsme do té doby vnímali jako houbu nasáklou vodou, kde rašeliník začínal pohlcovat i příkopy kolem silnic, se najednou změnily. Bylo něco s jehličím. Pak něco začalo rezavět, přišla apokalypsa. Noční sjezd na lyžích z Jizery byl jako sjezd na jiné planetě! Svítil měsíc a široko daleko jen pahejly a vývraty. Příroda cítila, že je něco špatně, namnožil se obaleč modřínový a začal žrát smrky. Byly to hrozné časy.
Věděl jste už tehdy, proč Jizerky umírají?
Jsem vzděláním chemik, moc dobře jsem identifikoval sirovodík v ovzduší a všechna ta svinstva, která sem šla z Polska a Německa. A Poláci, ti drzouni, si na ty obří kondenzační věže tepelné elektrárny Turów namalovali symbol sluníčka, které je vidět pouhým okem z kterékoliv vyhlídky v Hejnicích!
Zažil jste i povodně, jejichž příchod byl bleskový a překvapil tedy jistě i vás.
Já zažil i povodeň v roce 1958! Tenkrát jsem měl zrovna na vojně opušťák a viděl tu zkázu. Na Ferdinandově viselo torzo hasičské zbrojnice, viděl jsem probouranou zeď u výrobny praček, které se válely až v Raspenavě. A ta povodeň v roce 2010 byla podobně strašná. Trošku se stydím, jak jsem ji prožil. Seděl jsem u počítače a sledoval, jak voda stoupá. Pak slyším něco hučet. Říkám si: asi v záchodě praskla trubka. Jdu se podívat a já měl ve sklepě metr vody. Přitom žiju na Skřivánku, který je vysoko. Co steklo z luk, kanály nepobraly.
Jaké vlastně bylo v Jizerkách počasí, když jste byl dítě a vyrůstal? Změnilo se od té doby nějak rapidně?
Já bych řekl, že jsou teď teplejší zimy. Já v posledním desetiletí naměřil zimy, kdy maximální výška sněhové pokrývky byla deset centimetrů - a to jsme v horách!
Dokáže vás jako meteorologa vůbec ještě něco v počasí překvapit?
Překvapila by mě ladovská zima, ta je krásná. Vyházel bych si cestičku k meteorologické stanici, snad se toho ještě dožiji. A taky by mě překvapilo stabilní léto, aby nám jablka neomlátil vítr zvaný Hejničák.
Hodně se teď skloňuje otázka klimatických změn. Řada lidí v ně věří, někdo to označuje za zbraň v ústech populistů. Co vy si o tom myslíte?
Je tepleji, ale přijdou roky, které nás překvapí nemile. Věřím nikoliv v globální oteplování, ale v klimatické změny, což je celosvětový jev, kde my nehrajeme žádnou roli. Meteorologii dělám 55 let, dnes jsem si pro zajímavost udělal přehled srážek… a ejhle, letos to vypadá na nejsušší rok. Do konce roku nás to třeba ještě překvapí, může přijít deštivý podzim. Vše ještě může být jinak. Ale zachrání nás jedině deště, u sněhu není vodní hodnota taková, ten nám už nepomůže.
Není škoda, že vaše měřící stanice je již automatická a tudíž bezobslužná? Dokáže technika nahradit lidský pohled ovlivněný intuicí a zkušeností?
Některé stanice jsou už jenom technologické. Ta moje zaplaťpámbu zůstává v tom režimu, že ráno v sedm, odpoledne v tři a večer v deset hodin musím vyjít ven, podívat se na oblohu, zapsat kolik jejích desetin je pokryto mraky, jaký je povrch půdy, jestli leží sníh, jak suchá je půda, musím napsat průběh počasí… Zápisy jsou ovšem subjektivní a subjektivita je zvěrstvo.
Takže připouštíte, že jste vyhynulý druh?
Jednou mě nahradí automatika, jsem na vyhynutí, to je nevyhnutelné.
Prý pomáháte lidem v boji s pojišťovnami. Jak?
Ano, občas mě lidé žádají o pomoc, naposledy hejnický pan farář. Vítr osápal na kostele, co se osápat dalo. Byl pojištěn, ale poslali mu tam nikoliv likvidátora, ale jakousi najatou agenturu, která o počasí nemá ánunk. Řekli mu, že na nic nemá nárok, že v Liberci na letišti žádný vítr hlášen nebyl. Farář se obrátil na mě a já potvrdil údaji z mé stanice, že v deset hodin večer tu foukalo rychlostí pětadevadesát kilometrů v hodině.
