„Je to velmi složitá nemoc, musíte se přizpůsobit situaci, kterou mají nemocní lidé v hlavě, jakmile jim tu jejich pravdu začnete vyvracet, jsou zmatení, nevědí, co se děje, brání se, a proto se může často zdát, že jsou agresivní,“ zmínila Stanislava Šťovíčková, odborná ředitelka domova se zvláštním režimem Vila Vitae.
Domov s kapacitou téměř čtyřiceti míst bude přijímat klienty už od věku pětačtyřiceti let. „Demence nemusí být pouze stařecká, ale také jako následek Parkinsonovy choroby nebo autismu. A bohužel v poslední době opravdu přibývá i lidí kolem padesáti let, kteří touto nemocí trpí,“ upozornila ředitelka.
Domov sídlí ve vile, kterou koupila firma Kasro. Ta ji za třináct milionů korun získala od města. Dům, v němž jako poslední sídlili úředníci magistrátu, prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Nová je fasáda, a také interiéry.
„Původně jsme uvažovali o novém reprezentativním sídle naší společnosti. A protože jsme oba s tatínkem patrioti, a protože jsme viděli, že vila je na prodej, tak jsme do toho šli. Byla to ale usilovná dvouletá práce, přece jenom, dům byl z osmdesáti procent vybydlený,“ popsal Štěpán Hyk, jednatel firmy Kasro, která na trhu existuje už pětadvacet let.
Ještě před koupí jej prý oslovila sama minulost domu, který byl vystaven pro Heinricha Pradeho, ředitele liberecké spořitelny. Vila se ale nakonec sídlem společnosti nestala.
„Je to nádherná vila, na krásném místě, ale velká. A my máme jenom osmnáct zaměstnanců, a ti by se v ní asi navzájem hledali. Zvažovali jsme pro ni proto nějaké jiné využití, chtěli jsme tu vybudovat službu pro lidi s duševními poruchami. V rodině jsme se s touto nemocí také setkali, takže vím, co to obnáší. Když jsme se pak potkali se společností Rodina 24, tak jsme zjistili, že takováto služba by tady ve vile mohla docela dobře fungovat,“ přiblížil jednatel.
Zpátky do padesátých let
První klienti se začali do vily stěhovat před několika dny. Přijímat se budou podle pořadníku a za pobyt i se stravou zaplatí denně 380 korun.
Demence je specifická především tím, že nemocný se vrací do období o desítky let zpět. Senioři tak prožívají události z let 1950 až 1960, kdy jim bylo kolem dvaceti, třiceti let.
„Při práci s nimi se musíme naladit na tuto dobu, na to, co tehdy bylo obvyklé, jak se nakupovalo, jak se žilo. I proto musejí pečovatelky znát třeba to, jaká byla tehdy kultura, jaká hudba se poslouchala, jaké filmy se promítaly,“ přiblížila Stanislava Šťovíčková.
A počítat se s tím muselo i při rekonstrukci. Namísto pákových baterií jsou v koupelně klasické kohoutky, hudba bude hrát z retro rádia, retro jsou i křesla nebo pohovky, v kuchyňce se nebude používat ani varná konvice.
„Máme hodně klientů, kteří sice vědí, že se ve varné konvici vaří voda na čaj, ale v praxi ji postaví na elektrický sporák a zapnou jej, protože vodu si zkrátka dříve vařili v konvici na sporáku,“ podotkla odborná ředitelka.
Podle ní převažuje u lidí povědomí, že lidé s demencí jsou agresivní. Ze své zkušenosti ale ví, že důvodem agrese není nemoc, ale to, že okolí jim nerozumí a snaží se jim vyvracet jejich pravdu.
Ve vile bude pracovat osmnáct pečovatelů, zdravotní sestry sem budou dojíždět. Každý den budou dovážet obědy a třikrát týdně teplé večeře, svačiny, snídaně a studené večeře si budou připravovat přímo v domově. A zapojí se do toho i klienti.
„K dispozici máme velkou zahradu, do budoucna tu chceme i něco pěstovat, naši klienti mohou pomáhat hrabat listí, chceme je zapojit co nejvíce do běžného života, v nedaleké galerii je kavárna, kam s nimi plánujeme chodit, nechceme tady nikoho zavírat, a také nechceme, aby jenom leželi na pokojích,“ upozornila Eliška Pokorná, jednatelka společnosti Rodina24.
Pár míst je ve Vila Vitae ještě volných. „Klienty si nevybíráme, hlásí se k nám sami, třeba, když se dostanou do takové životní situace, že už nechtějí být doma, anebo nemohou, anebo rodina už nezvládá péči o ně, která je velmi náročná a vysilující. My můžeme odmítnout pouze takového člověka, který požaduje službu, jež mu nemůžeme nabídnout, anebo je jeho nemoc kombinovaná například se závislostí na alkoholu, anebo není schopen soužití s jinými lidmi,“ podotkla Pokorná.
