Je to už skoro třicet let stará historka, ale o funkcionářském stylu Ivana Horníka leccos vypovídá. I díky tomu hrál provinční Brandýs nad Labem o senzační postup do ligy. Tak vysoko ho Horník vytáhl z divize.
„Koupil jsem půl srnky, udělal se guláš, zaplatil jsem pár studentů, aby nám dělali řidiče. My se najedli, zdunili, vyjeli jsme do Prahy a zpátky, udělala se parta. Taky proto se tenkrát šlo tak nahoru,“ vzpomíná Horník na angažmá, kde na sebe výrazně upozornil.
Doba je už dnes úplně jiná, ale sázka na fungující kabinu je pro Horníka stále prioritou. „Nejsem manažer, který by seděl v křesle a říkal, jak to celé řídí. Jsem součást kabiny. Nechci, aby mě ti kluci milovali, ale aby ke mně měli důvěru, že když se na něčem domluvíme, tak to platí. Sám jsem hrál, umím se do pocitů hráčů v kabině vžít,“ líčí muž, který získal se Spartou tři tituly a se Žižkovem hrál dřívější Pohár vítězů pohárů.
„Tak to říkám i trenérům: Udělej z pěti rozhodnutí tři dobře. Jedno je málo, chci být úspěšný.“ |
Důvěru veřejnosti si však Horník po velké korupční kauze z roku 2004, za niž byl potrestán, bude získávat obtížně, s čímž sám počítá. Fotbal ho ale ani po letech nezavrhl, dostal velkou šanci z pozice sportovního ředitele řídit Jablonec, klub šéfa fotbalové asociace Miroslava Pelty.
Ten chtěl z lokálního klubu vytvořit konkurenci pro Spartu s Plzní, nakupoval drahé posily, říkalo se, že hospodaří s rozpočtem kolem 200 milionů korun. Jenže narazil.
Spartu s Plzní sice proháněl, ale nedohnal. V této sezoně se tým trápí, je až osmý. Snižují se náklady, prý až na polovinu, nastavuje se nová koncepce, skončil trenér Jaroslav Šilhavý...
A v takovém prostředí se Horník umí orientovat, což dokázal v minulé sezoně na Žižkově: s finančně zdevastovaným klubem hrál o postup do ligy! „Peníze jsou hodně, ale nejsou všechno. Jsem staromilec, bez správně fungující chemie v klubu si to neumím představit,“ říká Horník.
Konec nesmyslů, sázka na region
I proto vedly jeho první kroky za staršími jabloneckými hráči, absolvoval sezení s kapitánem Tomášem Hübschmanem. „Nechci dělat nějaké bláznoviny, ale skončily nesmysly, kdy se do Jablonce kupovali hráči za patnáct milionů. Náš úkol je koupit za tři a prodat třeba za deset. Koupí se jich pět, tři vyjdou. Tak to říkám i trenérům: Udělej z pěti rozhodnutí tři dobře. Jedno je málo, chci být úspěšný,“ vypráví 64letý Horník.
„Michal Bílek byl variantou, ale pak by byl Frťala druhý kouč. Je nejvyšší čas, aby začal jako hlavní trenér v lize.“ |
„Chci vrátit Jablonec na regionální notu, mít tady místní lidi, aby jejich účast oslovila sousedy v baráku, aby se o Jablonci mluvilo.“ Plánuje, že dá šanci odchovancům, možná někde vytáhne nečekaná jména. „Není umění mít v Barceloně Messiho, umění je objevit malého kluka jménem Messi, přivést ho a říct, že z něj bude hvězda,“ povídá Horník.
„Na Žižkově jsem měl dost hráčů itrenérů, kteří to pak dotáhli daleko, ještě v době, kdy je nikdo moc neznal. Třeba Poborský nešel do Sparty ani do Slavie, ale nejdřív na Žižkov. Máru Kincla jsem z Liberce vykoupil v den našeho vzájemného zápasu, to je můj život, to mě baví. Korupční kauzou se u mého jména smazalo všechno dobré, ale fotbaloví fajnšmekři vědí, že pro svůj klub udělám všechno, že umím postavit mužstvo, vybrat trenéra.“
Hráči se musí vrátit na zem
Pro restart Jablonce si Horník zvolil kouče Zdenka Frťalu, který na sebe výrazně upozornil ve Varnsdorfu. Původní myšlenka byla, že by Jablonec vedl bývalý reprezentační kouč Michal Bílek.
„Michal Bílek byl variantou, ale pak by byl Frťala druhý kouč. Je nejvyšší čas, aby začal jako hlavní trenér v lize. Ve Varnsdorfu se neválel v milionech, přesto měl jejich fotbal hlavu a patu. Mimo lidské kvality umí pracovat systémově,“ myslí si Horník.
„Já bych se pro hráče rozkrájel, jen musím vědět, proč to dělám.“ |
„Musí si hráče získat na svou stranu a přesvědčit je, že jsou sice v jednom z pěti nejlépe zajištěných českých klubů, ale musí mít ambici jít hrát třeba do Německa za desetkrát tolik.“
I proto Jablonec zrušil plánované zimní soustředění na Kanárských ostrovech. „Do posilovny můžeme chodit i doma. Proto jedeme na soustředění do Nymburka. Najíždíme na to, co je vlastní klubu, jako je Jablonec,“ vysvětluje Horník. „Aby se i hráči vrátili na zem, byli pokorní a vážili si, že se mají takhle dobře. Třeba pak pochopí, že Jablonec nemusí být jejich konečná.“
Žižkov může sloužit jako inspirace, jeho hráči se stali žádanými: Bartošák už si zahrál za reprezentaci, s Hovorkou a Folprechtem se chytil v Liberci, kam si je vzal trenér Trpišovský, Souček je ve Slavii...
Z těch všech složil Horník výborné mužstvo, které šlapalo i bez výplat. Teď má v Jablonci finanční stránku zajištěnou, jen ta sportovní nefunguje podle představ. „Hráči tady nejsou charakterově špatní, ale bez agresivity se hrát nedá,“ říká Horník.
„Chci porazit každého, ale nemůžeme to mít nastavené, že přejedeme Spartu. Když ji porazíme, můžeme hráčům přihodit na prémiích. Ne obráceně. Já bych se pro hráče rozkrájel, jen musím vědět, proč to dělám.“
Revoluce podle Horníka začíná.
