Největšími sumami přispělo město Liberec (padesát tisíc korun), textilní firmy Johann Liebieg & Co., Ignaz Klinger z Nového Města pod Smrkem, Ignaz Ginzkey & Co. z Vratislavic nad Nisou a Franz Schmitt z Českého Dubu (dohromady sto tisíc korun) a tiskárna bratří Stiepelů (pětadvacet tisíc korun).
Na základě získaných úpisů organizátoři obdrželi úvěr na tehdy astronomickou částku milion a půl korun.
Jako místo konání byl vybrán nezastavěný areál nad právě dokončenou přehradou. „Za výhodných podmínek jej pronajal hrabě Franz Clam-Gallas,“ uvedl památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Zahajovací ceremoniál za účasti protektora arcivévody Karla Ferdinanda se uskutečnil 17. května 1906 a vrcholem výstavy se stala 21. června návštěva císaře Františka Josefa I.
„Poctila-li hlava státu nějaké město či akci svou návštěvou, bylo to vnímáno jako mimořádná událost. V tomto případě cesta do Liberce představovala jistou kompenzaci za předchozí návštěvu Jubilejní výstavy v Praze s cílem podpořit a zachovat loajalitu českých Němců,“ vyprávěl Zeman.
Střed kompozice zabrala nika a kašna
„Aby František Josef vyvážil návštěvu výstavy, setkal se za svého libereckého pobytu i s představitelem české menšiny Václavem Šamánkem.“
Císař při této příležitosti navštívil také Vratislavice nad Nisou a Jablonec nad Nisou.
Střed kompozice zaujímala třiapadesát metrů vysoká centrální hala s kupolí, velkou nikou a kašnou od sochaře Franze Metznera. U přehrady vznikla síť cest, podél nichž byly rozestaveny výstavní budovy, od malých kiosků po reprezentativní pavilony renomovaných firem a navržené také vesměs renomovanými architekty.
Například mladý Adolf Loos navrhl pavilon firmy Siemens & Halske, Max Kühn a Heinrich Fanta zase navrhli komorní pavilon trutnovského pivovaru. „Stál na břehu přehrady a z jeho terasy byl impozantní výhled na vodní hladinu,“ zmiňuje Zeman.
Velkolepý Pavilon umění, jehož expozici tvořila díla německých malířů a sochařů, byl dílem Josefa Zascheho a norimberský architekt Jakob Schmeissner realizoval pavilon firmy Liebieg.
Na 80 výstavních pavilonů
„Ta se na výstavě představila typovým rodinným domem, ukázkou moderního zaměstnaneckého bydlení, přičemž součástí pavilonu byla i stylová norimberská pivnice, kde se čepovalo pivo z liebiegovského pivovaru Obora,“ doplnil Zeman. Dům dodnes stojí ve Fučíkově ulici číslo 128.
Výstaviště čítalo osm desítek rozličných pavilonů, jejichž autory byli místní i zahraniční tvůrci. „Plocha libereckého výstaviště o rozloze čtyři sta tisíc metrů čtverečných byla skutečně úctyhodná, neboť takových rozměrů mnohdy nedosahovaly ani prostory světových výstav,“ zdůraznil Zeman.
Záměrem organizátorů bylo, aby se výstavy zúčastnila všechna významnější „německá“ města, nejen jednotliví výrobci, a každé z měst se představilo vlastním pavilonem. „Celkové pojetí výstavy mělo navenek deklarovat silné nacionální cítění a jednotu Němců v Čechách,“ podotkl Zeman.
Univerzálnost výstavy, která měla být jakousi odezvou českých Němců na pražskou jubilejní výstavu roku 1891, se odrazila i ve snaze ukázat soudobé trendy obytné architektury a k tomuto účelu vzniklo několik staveb.
„Ty jsou dnes jedinou stojící připomínkou nejen výstavy, ale i systematicky prosazovaných snah o výstavbu Liberce jako města zahradních vilových čtvrtí,“ uvádějí autoři knihy Slavné vily Libereckého kraje.
Kvůli výstavě vybudovali tramvajovou linku
Jejich autory byli již zmíněný Jakob Schmeissner a také architekt Ernst Schäfer, který na výstavišti vedle četných drobnějších staveb postavil domy číslo 127 a 129 v dnešní Klášterní ulici.
Výstaviště propojovala s centrem města za tím účelem vybudovaná dočasná tramvajová linka, která vedla Husovou ulicí ze Šaldova náměstí až na výstaviště. Díky výstavě se také zrodil v centru města hotel Schienhof, dnešní Praha.
Očekávalo se totiž, že do města zavítá řada návštěvníků, kteří budou shánět ubytování. Parcely na nároží Železné ulice v Liberci proto koupil bohatý majitel mlýna a pekáren Ignaz Schien z Růžodolu I a vybudoval moderní hotel v secesním stylu podle návrhu jabloneckého architekta Roberta Hemmricha.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
„Nepochybně náleží k nejexkluzivnějším Hemmrichovým realizacím,“ upozornil památkář Petr Freiwillig.
Podrobně své čtenáře o výstavě informoval především místní deník Reichenberger Zeitung, v němž byla výstavě v den jejího slavnostního otevření věnována obsáhlá příloha.
„Ačkoliv Výstava českých Němců po svém ukončení 30. září 1906 nesplnila vysoká očekávání pořadatelů, znamenala důležitý mezník v politickém, kulturním i uměleckém vývoji města, kterému zprostředkovala přímý styk se soudobými trendy v průmyslu i architektuře, a potvrdila jeho pozici nejpřednějšího německého města v Čechách. Zároveň představovala největší a nejambicióznější výstavní podnik českých Němců na našem území,“ uzavřel Zeman.
