V utkání o třetí místo vyhrál 3:1 na sety nad favorizovaným Francouzem Stéphanem Molliensem. „Jirka dosáhl úžasného úspěchu a moc mu gratulujeme,“ říká přednosta traumatologického centra v liberecké nemocnice Richard Lukáš. Po nešťastné nehodě v roce 1999 Suchánkovi hodně pomohl a nyní je jeho kolegou.
Novopečený paralympijský medailista totiž pracuje v liberecké nemocnici jako instruktor soběstačnosti na spinální jednotce, kde radí ochrnutým lidem a jejich rodinám, jak překonávat bariéry, s nimiž se potkávají skoro všude.
„Po úrazu má Jirka postižené nohy i ruce,“ upozorňuje Lukáš. „Jeho handicap je těžký. Přesto se z něj stal člověk, aktivně zapojený do sportovního, společenského i pracovního života.“
Malý cit v prstech má kvůli poškození míchy
Suchánek patří mezi tělesně postiženými stolními tenisty do kategorie TT2. Což znamená, že za stolem sedí na vozíku a ještě si připevňuje pálku obinadlem k zápěstí. V prstech by ji neudržel, kvůli poškození míchy v nich má malý cit. Na minulé paralympiádě v Londýně nevyhrál ani „ň“. Více než soupeři s ním zamávala úžasná atmosféra v zaplněné hale.
V Riu se rozklepal jen ve chvíli, kdy v boji o bronz vedl ve čtvrtém setu nad Francouzem Molliensem 9:4. K výhře mu scházelo uhrát jen dva míčky. Zkušenější Molliens stáhl na 9:7, pak však dvakrát za sebou zabodoval Suchánek a třetí místo bylo jeho.
„Když už se schylovalo ke konci, začal jsem se úplně třást.“ svěřil se Suchánek v Riu v rozhovoru pro Českou televizi. Říkal si v duchu: „Jéžišmárjá, já to snad vyhraju.“
Svůj pocit označil za nádherný. „Nemůžu se z toho pořád vzpamatovat,“ dodal bezprostředně po vítězství nad Francouzem.
Suchánek před paralympiádou hodně trénoval s osmačtyřicetiletým Jiřím Kodýmem, druholigovým hráčem SKST Liberec. V srpnu „makal“ do úmoru na pingpongovém kempu Miroslava Cinibulka, stříbrného stolního tenisty ze soutěže družstev na paralympiádě v Sydney 2000.
„Jirka trénoval třikrát denně, dával přípravě na Rio opravdu moc. Na kempu ho vedl Jarda Hýbner, bývalý trenér reprezentačního družstva žen ČSSR, v němž byla i Maruška Hrachová,“ podotýká Cinibulk. „Jirka si na večerní tréninky vybíral sparingpartnery s nejrůznějšími potahy, aby mu v Riu nevadili soupeři s antitopspinem, sendvičem nebo s trávou.“
Cinibulk chválí Suchánka rovněž po lidské stránce. „Je to sebevědomý mladý muž, který umí jít tvrdě za svým cílem,“ prohlašuje Cinibulk. „Není ale žádný syčák, hraje férově.“
Bronz zkusím vydřít, sliboval v dopise
Suchánek posílal během paralympiády do liberecké MF DNES zprávy e-mailem. Před klíčovým utkáním s Molliensem o bronz napsal:
„Vážení, přiblížila se chvíle, kdy odehraji svůj poslední zápas na paralympiádě. Sice mi semifinálový zápas nevyšel a do finále jsem nepostoupil, ale hlavu nevěším. V roce 2012 jsem na paralympiádě v Londýně nevyhrál jediný zápas, nepostoupil ze skupiny a skončil na posledním osmnáctém místě. Po čtyřech letech jsem nejen postoupil ze skupiny, ale přes obhájce londýnského zlata dokonce mezi čtyři nejlepší hráče světa. To však neznamená, že bych poslední zápas vypustil. Nastoupím jako do každého a ten bronz zkusím vydřít.“
Suchánek nevstoupil do paralympiády v Riu dobře. S Ukrajincem Jezykem prohrál 1:3, pak ale stejným poměrem porazil Itala Vellu. Ve čtvrtfinále si poradil s paralympijským vítězem z Londýna 2012 Slovákem Jánem Riapošem. Otočil skóre 0:2 na sety.
V semifinále byl v Riu nad Suchánkovy síly nejvýše nasazený Fabien Lamirault z Francie. Suchánkovi povolil jediný set a v Brazíli nakonec získal zlato.
Suchánkův život se od Londýna 2012 výrazně změnil. Loni v prosinci se mu narodil syn. Kvůli němu a přípravě na paralympiádu opustil městské zastupitelstvo v Liberci, kam se dostal za ČSSD v minulých komunálních volbách.
Brazilská paralympiáda se lišila od londýnské nejen Suchánkovým umístěním, ale i jeho dojmy. V roce 2012 nemohl odjet na slavnostní zahájení, poněvadž druhý den brzy ráno musel vyrazit ke svému prvnímu zápasu. V Riu o úvodní ceremoniál nepřišel.
„Byl to pro mě velký a emotivní zážitek - od vstupu na stadion pro více než osmdesát dva tisíc diváků přes kulturní program až po zapálení paralympijského ohně,“ prozrazuje Suchánek.
Do zápasů se pouštěl s řetízkem na krku, kde se jako přívěsek houpal český lev. O jeho vztahu k reprezentaci svědčí nenápadná věta v jednom z jeho e-mailů do MF DNES. „Po dvou dnech v Riu nás přivítali v olympijské vesnici a za znění české hymny oficiálně vyvěsili naši vlajku. Brečel jsem jen u poslední sloky.“
