Architektka Tereza Šváchová chce ruinu přeměnit na Skleněný dům. | foto: Tomáš Lánský, MAFRA

Architektka zachraňuje Eliášku, chce z ní udělat Skleněný dům

  • 6
Elias Palme. Firma vyrábějící lustry pro hotely v New Yorku, opery v Miláně a Sydney nebo paláce v Paříži. Zbyla po ní jen zpustlá továrna v Kamenickém Šenově. Sedmadvacetiletá architektka Tereza Šváchová pro Eliášku, jak se domu přezdívá, vymyslela nový začátek.

Přeměnit jej chce na Skleněný dům, neboli moderní expozici lustrů, archiv, knihovnu a badatelnu, restauraci s kavárnou a několika apartmány. Pro svůj ambiciózní plán již získala vlivné lidi. Podporu jí přislíbili akademici ze sklářských muzeí, liberecké hejtmanství a také Česká komora architektů, která projekt záchrany Eliášky ocenila jednou ze svých cen.

„Dlouhodobě také spolupracuji s evropskou společností Light & Glass, která sepsáním listiny ‚The Eliaska Project‘ na letošním kongresu konaném ve Štýrském Hradci převzala duchovní záštitu nad začátkem projektu. Rok 2024 bude rokem 300 let výročí zahájení výroby lustrů v Kamenickém Šenově. Tento milník pokládáme za zásadní,“ předesílá Šváchová.

Elias Palme byl pro Šenov jako Karel IV. pro Prahu

Podmínkou spolupráce s vyjmenovanými subjekty ovšem je, že Eliáška bude obecním majetkem. Zatím však patří soukromému majiteli Romanu Procházkovi, který o dům nejeví žádný větší zájem.

„Bohužel to vypadá, že ten člověk nemá žádný profesní, natož duchovní vztah k Eliášce, řemeslu nebo regionu. A co hlavně - chybí mu vize. Jelikož je dům kulturní památka, a tím mu tak vznikají určité povinnosti, mám za to, že jeho prodejem by se zbavil jednoho svého problému,“ spekuluje mladá architektka.

Eliáška se před několika lety nabízela k prodeji za 1,2 milionu korun, inzerát byl později stažený. Šváchová prosazuje, aby kamenickošenovská radnice továrnu koupila a pak usilovala o peníze na její opravu a přerod ve Skleněný dům.

„Aby město financovalo celou akci, to po něm nikdo nemůže chtít. Od něj se očekává prvotní investice ve formě koupě domu. Další kroky jistě budou za účelem získání financí z dostupných fondů formou dotací. Poté už očekáváme vstup do projektu soukromých subjektů ve formě nově založené nadace,“ vysvětluje Tereza Šváchová s tím, že Liberecký kraj přislíbil v případě koupě továrny městem přispět 800 tisíc korun.

„Elias Palme byl pro Kamenický Šenov něco jako Karel IV. pro Prahu. Lidé vědí, že Eliáška je místní zámek. Spoustu z nich chce pomoct a ptá se, jak. Stále věřím tomu, že tlak veřejnosti má v našem státě velikou sílu. A společnou diskusí můžeme dosáhnout kýžených cílů,“ přeje si Šváchová.

Zastupitelé jsou nejednotní, jestli dům koupit

Hejtman Libereckého kraje Martin Půta tvrdí, že Eliášku pomůže zachránit, pouze však pod podmínkou, že se do věci vloží město. „Bez angažmá města se továrna zachránit nedá. Je to i nad síly současného majitele, který pouze zpomaluje další chátrání,“ upozornil Půta.

Starosta Kamenického Šenova František Kučera ovšem oponuje, že mnozí zastupitelé i občané vidí koupi Eliášky velmi diskutabilně.

„Jedna skupina lidí po nás chce stavět dětská hřiště, další chtějí vybudovat splaškovou kanalizaci, další žádají rekonstrukci kina nebo sokolovny. A teď bychom měli koupit ruinu. Přitom není jasné, kdo by platil případnou spoluúčast dotace, kdo by hradil předfinancování projektu, kdo studii proveditelnosti, projektovou dokumentaci, částečnou demolici a vyklizení. Pro naše město s rozpočtem 55 milionů ročně je nemožné toto všechno zaplatit,“ argumentuje Kučera.

„Zastupitelé jsou nejednotní v tom, jestli dům koupit, nebo ne. Zatím nikdo nedal na papír, kolik by to město vlastně stálo. Jenom na nás křičí: Kupte to,“ popisuje.

Architektka Šváchová se ovšem nevzdává. Jednat chce i s majitelem továrny o případném prodeji a výši ceny a dál chce přesvědčovat lidi, aby na radnici vyvíjeli tlak. „Revitalizace podobných brownfieldů, například za kulturními účely, dokazuje to, že kultura pomáhá v rozvoji společnosti, ale také přispívá k posilování ekonomiky, vytváření pracovních míst, image města a hlavně posiluje národní a regionální identitu a osobní vztah obyvatel k místu,“ vyjmenovává Šváchová.

Kamenický Šenov jako prestižní adresa?

Sama se přitom inspirovala v americkém městě Tacoma, které do roku 2002 platilo za průmyslové předměstí Seattlu, nic víc než překladiště nákladních kontejnerů.

„O atraktivitě místa k životu se zde nedalo mluvit. V roce 1992 přišli bývalý univerzitní profesor Phillip Rhibbs a asi nejznámější sklářský umělec na světě, tamní rodák Dale Chichuly s myšlenkou vybudovat tam sklářské muzeum. To mělo být spouštěcí impulz pro nový development a revitalizaci celé oblasti. V tomto roce muzeum oslaví 15 let své existence, v jeho blízkosti se začaly budovat parky, nové bytové domy, občanská vybavenost, nová infrastruktura, celá oblast zaznamenala obrovský příliv nových obyvatel. Z Tacomy se stala dobrá adresa,“ popisuje Tereza Šváchová. Podobný zvrat by podle ní mohl nastat i v Kamenickém Šenově.

„Obyvatelé Šenova by Skleněný dům mohli s hrdostí ukazovat všem svým přátelům a ostatním návštěvám společně s vyprávěním fascinujícího příběhu firmy Elias Palme. Já jezdím Eliášku ukazovat svým přátelům jako takový šenovský zámek. Baví mne vždy jejich prvotní reakce, která je u každého stejná: stojíc před průčelní budovou se zakloněnou hlavou ze sebe každý dostane jen: teda, tak tohle jsem nečekal. Eliáška je unikát minimálně evropského měřítka,“ uzavírá mladá architektka.