Ivan Tišnovský právě „domazluje“ svou výstavu betlémů, o níž tvrdí, že už ji nechtěl ani dělat. „Mám na ní v jesličkách tři sta různých Ježíšků,“ říká sedmasedmdesátiletý rodák z Brna.
V Krkonoších žije už desítky let přesto z něj slyšíte víc Moraváka než horáka z kraje písmáka Věnceslava Metelky.
„Počkejte, až rožneme,“ vyzývá vás hezky po brněnsku v místnosti, kde v šeru spočívají betlémy. Papírové, perníkové, slámové, dřevěné, ze slaného pečiva, z makovic, umělého pískovce nebo z krabiček od sirek.
„Kde tady teď vůbec bydlíte?“ Tahle otázka nemůže nezaznít. „Vlastně ani nevím,“ odpovídá Tišnovského manželka Draha. Kam oko dohlédne, samý betlém. Jen v kuchyni, zdá se, nic. Vznikla z bývalého chléva.
Království betlémů stavěl Tišnovský už o začátku podzimu. Naposledy jich tolik ukázal před dvěma lety. Díky televizní reportáži se na ně přišlo podívat 1800 lidí, na což stačily necelé tři týdny.
Betlémy postavil na památku faráře
„Chtěl jsem udělat už jen výstavu v kostele s naším vysockým panem farářem a velkým sběratelem betlémů Antonínem Sporerem, ale bohužel zemřel. Protože se sliby mají plnit, tak jsem postavil na jeho památku betlémy naposledy v naší chalupě,“ podotýká Tišnovský.
„Teď u nás stojí ze sbírky pana faráře například betlém z ebenového dřeva z africké Rwandy.“
Základ do sbírky Ivana Tišnovského položil jeho tatínek, když jezdil během druhé světové války na služební cesty z Brna do Prahy. Získal soustružený dřevěný betlém architekta Karla Langera.
V chalupě ve Vysokém ho nelze minout bez povšimnutí, stejně jako betlém sestavený pouze z prvků, svázaných s Vysockem. Znalci místní historie si na něm povšimnou Havlase Pavlaty, bájné sklenařické postavy, proroka a hrdiny, co dovedl na královský dvůr do Prahy ochočeného medvěda.
Výstava ukazuje sklářskou slávu Krkonoš
Údajně se Havlas Pavlata dožil 115 let. Ve vysockém betlémovém koutku nechybí ani kopie nové roprachtické rozhledny.
Výstava připomíná rovněž sklářskou slávu Krkonoš - a sice perličkovými a korálkovými betlémy. Dává šanci ukázat se i dětem, třeba žákům ze zvláštní školy v Semilech.
V chalupě manželů Tišnovských se krásně vyjímá i kus čtyři a půl metru dlouhého betlému, vyrobeného jako svatební dar. O pár metrů dál zjistíte, že betlémy umí udělat i v továrně na dřevěné hračky Detoa v nedalekých Albrechticích.
Tišnovští schraňují v chalupě a kůlně nejen betlémy od akademických malířů, ale také dílo od truhláře Jarky Jandy nebo od malíře pokojů. Děti si mohou při prohlídce výstavy zahrát na piánka a zvonkohry, mudrlanti najít poučení v několika citátech.
Co si třeba dát takového Francise Bacona? „Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít svou pravdu.“
Letos je poslední šance
Kdo chce zažít vysockou chalupu, jež kypí betlémy, neměl by váhat. „Opravdu už žádnou další výstavu neuděláme,“ svěřuje se Tišnovský. „Máme spoustu pravnoučat a vnoučat a chceme si je užít. Když k nám ale přijedou na prázdniny nebo na návštěvu, už se k nám kvůli betlémům ani pořádně nevejdou.“
Jestli se někam betlémy vždycky vměstnají, tak do nedalekého Krkonošského muzea v Jilemnici. V bývalém zámku Harrachů nehraje ovšem před letošními Vánoci hlavní roli jenom slavný pohyblivý mechanický betlém Jáchyma Metelky, ale betlémy i z černé Afriky.
„Zapůjčili nám je manželé Marcela a Jaromír Tlustí,“ uvádí ředitel jilemnického muzea Jan Luštinec. „Doprovází je fotografie vánočních oslav v Africe od pátera Jiřího Šlégra. Ukazují, jak úžasně a bouřlivě se při nich dovedou lidé radovat.“
Africké betlémy, umístěné v Krkonošském muzeu, se ukrývají třeba v tykvích nebo ve skořepinách kokosových ořechů. Betlémy se skládají kromě jiného z palmového listí. Jako materiál pro figury posloužil také mastek či ebenové dřevo.
Betlém od Viktoriiných vodopádů
„Jeden z autorů využil pro postavy plech z konzerv, chudí Afričané prostě umí zužitkovat skoro všechno,“ dodává Luštinec.
Postavy dalšího z betlémů jsou zahaleny do typických pestrobarevných afrických látek. Před jesličkami stojí typická africká zvířata jako zebra nebo pták marabu. Jeden z betlémů byl koupen u Viktoriiných vodopádů.
„Africké betlémy jsou pro návštěvníky něčím velmi neobvyklým,“ prohlašuje pracovnice jilemnického muzea Jana Krausová. „Dokážou strhnout pozornost i dětí z osmých a devátých tříd základní škol, které v muzeích jen tak něco nebaví.“
