„Obyčejně děláme šestnáctku až sedmnáctku. Po třech se už docela pěkně motáte,“

„Obyčejně děláme šestnáctku až sedmnáctku. Po třech se už docela pěkně motáte,“ směje se Pavel Eliáš (na snímku). | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Nejmenší chmelnice na světě stojí mezi domy a vaří tu Ruprechta

  • 2
V Liberci mají chmelnici, kousek od kostela svatého Antonína Paduánského. Je zřejmě nejmenší na světě a pivo z jejich plodů se jmenuje Ruprecht.

"Nemáme to tady jen na ozdobu, ale vaříme z toho pivo," vysvětluje vedoucí denního stacionáře U Antonína Pavel Eliáš, na jehož pozemku chmelnice stojí. "Vyučil jsem se kvůli tomu sládkem, ale samozřejmě se to stále učíme a zdokonalujeme se," říká Eliáš a provádí po chmelnici.

Možná nejmenší chmelnice na celém světě.

Není to dlouhá procházka, neboť každá řada má deset tyčí s mezerami asi jeden a půl metru. Není to ani typická drátová chmelnice, ale tyčová, která se používala až do začátku dvacátého století.

U Antonína ji vylepšili tak, že nejdřív zabudovali do země trubky, do nichž se osmimetrové tyče zasouvají. Dřív se vytahovaly a zase zakopávaly.

"Máme tady pánskou farní společnost, která má ráda pivo. Vždycky jsme si na slavnou Ruprechtickou pouť koupili soudek, až nás napadlo, že bychom si mohli uvařit svého vlastního Ruprechta," vzpomíná Pavel Eliáš.

Pro radu vyrazili do rodinného pivovaru

Proto vyrazili k Vendelínu Krkoškovi, který má v Harcově nejstarší liberecký rodinný pivovar. Poradil jim, jak na to. Koupili nerezové nádoby, jeli do Žatce pro chmel a uvařili první dávku. Psal se rok 2007.

Chmelnici založili až o tři roky později. Koupili sazenice ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu chmele v Žatci a hned první sklizeň jim stačila na celoroční vaření piva.

"Celoroční znamená čtyřikrát do roka. Na jednu várku uvaříme padesát litrů, někdy trochu víc.

Chystáme ho na svatého Václava, na Vánoce, Velikonoce a na Ruprechtickou farní pouť na svátek svatého Antonína," říká Eliáš, podle kterého by měli mít farníci Ruprechta vždy na svátečním stole.

"Ochutnáte? Máme tady minulou várku, protože tohle pivo musí ležet tři měsíce. Čím déle, tím je silnější," nabízí nám ve farním sklepě Pavel Eliáš pivo z dvoulitrové láhve.

Světlý ležák plzeňského typu je fakt silný. "Obyčejně děláme šestnáctku až sedmnáctku. Po třech se už docela pěkně motáte," směje se vedoucí denního stacionáře.