Budova výchovného ústavu Chrastava v Libereckém kraji

Budova výchovného ústavu Chrastava v Libereckém kraji | foto: VÚDDŠSŠZŠŠJ Chrastava

Dítě k nám nepatří? Rozhodují soudy a kurátoři, brání se chrastavský ústav

  • 90
Přes třicet dětí sem nepatří, mají být jinde, nebo doma. Kritika, kterou ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová zasypala v minulých dnech vedení výchovného ústavu v Chrastavě, padá částečně i na její resort.

Chlapci jsou totiž do ústavu posíláni na základě rozhodnutí soudu a doporučení oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Právě ta spadají pod ministerstvo, které Marksová řídí.

„Oddělení sociálně právní ochrany dětí a soudy jsou jediné dvě instituce, které rozhodují o nařízení ústavní nebo uložení ochranné výchovy. S tím nemá ústav nic společného. Paní ministryně si svým výrokem dala gól do vlastní branky a já se divím, že se proti jejímu tvrzení už neohradily soudy. Vlastně jim vzkázala, že rozhodovaly špatně,“ prohlásil Zdeněk Pelda, bývalý ředitel chrastavského výchovného ústavu.

Podle něj není ani jednoduché, aby se děti vrátily jen tak domů. Jejich propuštění musí schválit soud, který pro své rozhodnutí potřebuje dostatek podkladů. „To je jakoby přišla na návštěvu do věznice a řekla, že když se budou odsouzení dneska hezky chovat, půjdou zítra domů,“ dodal bývalý ředitel.

Kromě justice a kurátorů ale může být pro děti propustkou domů i vyjádření ústavu.

„Na každé pedagogické radě se rozhoduje o dítěti, co s ním dál. Pokud se zlepší, může jít do dětského domova, nebo můžeme navrhnout podmínečné propuštění či zrušit zcela ústavní výchovu. Jenže i tyto úkony musí ve finále udělat soud. My to můžeme pouze doporučit,“ zdůraznil Pelda s tím, že v minulosti takové kroky několikrát udělal.

Ústav obvinila ombudsmanka i dvě ministerstva

S obviněním, že v ústavu dochází k porušování práv dětí a panuje tu příliš tvrdý režim založený na bodovém hodnocení, přišla jako první ombudsmanka a ministerstvo školství. Nyní se k nim přidalo i ministerstvo práce a sociálních věcí. A závěry jejich šetření?

„Z čtyřiatřiceti dětí pouze třem nařídil soud ochrannou výchovu, což znamená, že spáchali nějaký trestný čin. A pořád šlo jen o drobné věci, jako krádeže. Ostatní chlapci sem jednoznačně nepatří,“ prohlásila Marksová. „Navíc se dostaly do systému, kde jim oholili hlavu, dali erární oblečení a zakázali styk s rodinami,“ dodala.

Jenže proti tomu se zaměstnanci ostře ohrazují. „Je to nesmysl a velmi se nás to dotýká,“ říkají shodně. Dění v ústavu navíc hlídají i kurátoři, kteří sem docházejí každé tři měsíce, hovoří s dětmi i s personálem, a rozhodují, zda pojede chlapec na prázdniny, nebo domů, zda ho nemůže pobyt mimo ústav rozhodit nebo poškodit.

Kromě toho do ústavu dochází pravidelně i státní zástupce, který prověřuje, zda tam dané dítě skutečně patří. Pokud zjistí, že je tam neoprávněně, dá příkaz k okamžitému propuštění. „Pokud by se v ústavu dělo skutečně to, co ministerstvo vytýká, jistě by to vyšlo během těch let na povrch,“ zmínil zdroj ze státního zastupitelství.

Také jedna z pracovnic ústavu se obvinění z úst obou ministryň brání. K dětem prý přistupují individuálně.

„V případě, kdy se dítě trochu zlepšilo, tak jsme jej zkoušeli přeřadit třeba na učiliště do Liberce. Dala se mu dlouhodobá dovolenka a společně s kurátory jsme jej monitorovali. Bohužel, co já si pamatuji, takový režim zatím žádný z chlapců nezvládl,“ sdělila jedna z pracovnic ústavu.

Další možností je podmínečné propuštění, kdy dítě může bydlet doma, i když je nadále pod dohledem kurátorů. Od začátku školního roku byli v tomto režimu dva chlapci. Jeden se ale musel do ústavu vrátit, protože jeho matka péči nezvládala a neposílala jej kvůli finančním problémům do školy.

„V poslední době jsme po dohodě s kurátorem ale zase jednomu klukovi nechali zrušit ústavní výchovu, protože jsme měli pocit, že sem nepatří,“ dodala zaměstnankyně.