Jmenuji se Radek Malina a jsem majitelem Zámečku.
Tato pouhá věta stačí k tomu, aby to v lidmi napěchovaném sále jabloneckého knihkupectví Serius v pondělí večer pořádně zašumělo. Do té doby poněkud monotónní přednáška galeristy Jana Strnada o historii a současném stavu zbědovaného sídla jabloneckých Schlaraffů náhle dostává grády.
Vpředu sedící hlavy davu se málem vykroutí z krku, aby pohlédly do tváře toho, kdo v poslední době o budoucnosti Neisseburgu mlčel a náhle se překvapivě objevil na besedě.
"Od začátku jsme se netajili tím, že se Zámečkem nepočítáme a chceme ho zbourat. Proto ho nabízíme k prodeji za symbolickou jednu korunu. Ale musíte si ho odvézt a můžete si ho postavit znovu na soukromém pozemku. Já ho na svém nechci," šokuje přítomné. Druhý den svůj záměr potvrzuje tiskovou zprávou.
Udělejme na Zámeček sbírku!
Kdosi z hloučku sedících (druhá polovina lidí stojí kvůli malé kapacitě sálu) návštěvníků knihkupectví zakřičí: "Udělejme sbírku," O kousek dál se postaví muž středního věku: "Co kdyby 33 procent na rekonstrukci zaplatilo město, 33 procent pan Malina a 33 procent Jablonečané?" nabízí řešení.
Vítězslav Puc, asistent ředitele firmy Malina Safety, ale kontruje: "Na jednom z jednání s městem jsem řekl, že pokud přispěje polovinu na opravu Zámečku, druhou dáme my. Na to však nikdo nekývnul. Podle odhadů, které jsme si před několika lety nechali udělat, by oprava budovy stála minimálně 30 milionů korun," argumentuje.
Na některé přítomné je už atmosféra v knihkupectví příliš hustá, berou si z věšáku kabáty a odcházejí do mrazivé noci. V hlavách si odnášejí to, co zatím zaznělo v čase "před Malinou".
Například, že jablonečtí Schlaraffové patřili mezi V. I. P. lidi doby na začátku dvacátého století, že stavba ukázala tehdejší ekonomické a kulturní bohatství města, nebo že jde o jedinou zachovanou budovu trochu tajemného pánského spolku na světě.
Jablonec? To je dneska periférie
"S dnešní dobou se ta minulá nedá srovnat. Dnes Jablonec upadá do periférie. Kdo se dnes potuluje třeba po Dolním náměstí, to je ostuda," řekl předtím dokonce Strnad.
Pojďme ale ještě k vyhrocenějším větám. Malá okénka knihkupectví olizuje mráz, za nimi to ovšem vře emocemi. Radek Malina několikrát připomene, že Zámeček nikdy nechtěl zachovat a že byl k tomu, aby ho začlenil do svého továrního komplexu, donucen městem.
"Většinu z vás to asi nezajímá, ale my se musíme chovat ekonomicky. Tady je spousta emocí, ale pořád tu nepadla základní věc, jak tu budovu smysluplně využít tak, aby nás aspoň nestála moc peněz, které budeme ubírat jiným aktivitám," hovoří.
Opět se ozývá bouře nevole. "Vy jste koupili Zámeček se záměrem ho zbourat. To je ale v civilizované společnosti naprosto nepřijatelné," ozývá se Strnad. Jedna mladší dáma se k němu přidává: "Máte-li prosperující firmu, měl byste být trochu grand," dodává.
Nepadl žádný rozumný návrh
Vzrušenou debatu se snaží srazit na nižší emoční stupeň jeden ze členů teplického spolku přátel Schlaraffů, kteří jsou také přítomni. "Nechcete si koupit pamětní medaili? Máme jich třicet a jedna stojí třicet korun," ptá se davu.
Ten však stále hypnotizuje ústa Radka Maliny. "Tady zaznělo, že Schlaraffové byli významní exportéři, kteří šířili slávu Jablonce a Čech po celém světě. My sice neděláme sklo, ale také děláme výrobky, které vyvážíme do celého světa. Když je to tak významný dům a Schlaraffové jsou po celém světě a Zámeček tu léta chátral a nikdo o něj nestál, tak proč ho nekoupí?" ptá se opět Malina.
Připomíná také, že tu vybudoval továrnu, zaměstnává lidi a platí daně. "Naše firma má také dlouhou historii. Jsme na trhu 23 let," podotýká.
"Tak to je oproti historii Zámečku úplně směšné," oponuje Strnad.
Odcházejí další dvojice i jednotlivci. Zdá se, že vyplní slova, která Strnad vypustil na začátku přednášky o Schlaraffii: "Konstruktivně tu dneska zřejmě nic nevyřešíme."
Dohodli jsme se, že se sejdeme
Malina se opět ptá přítomných, zda má někdo nějaký smysluplný nápad na využití Neisseburgu. Nezazněl podle něj jediný rozumný návrh, jak budovu ekonomicky využít, aby investice do ní nebyla zcela ztracena. "Jediný takový návrh nepadl a galerii tam opravdu dělat nebudeme. Jestli tady nějaký návrh teď vytáhnete z rukávu, tak jsem na něj strašně zvědavý," vybízí podnikatel.
Návrh nepadá. Jen debata začíná připomínat perpetuum mobile a stále padají stejné argumenty na obou stranách. Kupodivu mladá aktivistka a autorka petice za zachování Zámečku Tereza Žembová na rozdíl od jiných v pondělí mlčí.
Nakonec dochází k šalamounské dohodě připomínající bezvýznamné domluvy politiků. "Dobrá, dohodněme se tak, že jsme všichni ochotní o Zámečku opět jednat." Výsledek tříhodinového sezení a stání.
Možná nejlépe celou vzrušenou situaci kolem Schlaraffie shrnul v pondělí večer zdejší věšák. Pod tíhou kabátů se asi v polovině besedy náhle zřítil na lidi. Připomněl tím pád, který zřejmě čeká i Zámeček.
