Pane autore, že je Vaše podoba anonymní mi nevadí, uvítal bych však v článku snímek rorýse. 

Ano, taky zbožňuju jejich křik. Pokaždé když odletí, což se děje pravidelně první dva týdny v srpnu, na mě padá mlancholie z pomíjivosti života. Na zateplený dům se pro ně u nás v Radotíně umísily náhradní plastové budky (v 11. patře na omítce), ale rorýsi v nich bydlet nechtějí, budky zůstaly prázdné už po dvě léta, co je pozoruju zblízka. Takže by mě zajímalo, bude-li tato "rorýsí věž" pro rorýsy atraktivnější. Rorýsí jsou miláčci, jsou to moji učitelé. (Viz též http://www.rorysi.cz)

já mám jiřičky - ty stačí nechat a neodhánět, poradí si samy. i když je vidět, že samy jiřičky se chybami učí - oba páry, co mám, nejdřív postavily hnízdo, ze kterého jim vejce vypadly. až pak ho vyspravily. ale bylo mi to vždycky líto. najít na balkoně prázdnou skořápku po vylíhlém ptáčeti je nesmírně vzrušující.

no vida... rorýsovník.

jsem zvědavá, jestli se to v té škole ujme: škola není rorýsovník.

Zbožňuju ten jejich řev... Je super, že se něco takového dělá, i když by to měla být samozřejmost.