Taky jsem od roku 2005 tinnitář, taky jsem z toho byl imrvére nevyspalej a zoufalej, i k tý sebevraždě mě to dohnalo (no dobrá, tinnitus byl jen jedním z několika důvodů), prášky jsem bral, infuze do mě kapaly a nic nepomáhalo.

Nic na pískání nepomáhalo do tý doby, dokud jsem žil v relativním klidu a tichu, kdy na pozadí jen šuměly větráky počítačů, přehlušovaný občas jen zvukem přehrávaných filmů či televizního vysílání.

Jakmile jsem se před 3 lety stal členem zábavový kapely a 1x-3x týdně se hraje (buďto zkoušky nebo kšeft), tinnitus nějak ustoupil, už ho ani nevnímám, když jdu v noci spát. Ale mozek o něm ví, nedovolí mi hluboce usnout, nezdají se mi sny (leda tak 3x do roka), sebemenší šelest zvenčí mě probudí (kroky na chodníku, řev ptáků...), takže kvalita spánku je víc než tristní.

Hluk v naší kapele není nijak škodlivej, bubeník hraje dost lehce, tak ho nemusíme nástrojema přeřvávat, kytarový kombo 65W mám na minimální hlasitosti, že víc už ani ztlumit nejde... (volume na 2 a jakmile nastavím 1,9 přestane hrát úplně)

Takže já jsem asi nějaká výjimka, který pravidelný vystavování se zvýšený hladině zvuku pomohlo od tinnitu.

Já mám zase "muzikus" :-)

http://ladislavkratochvil.blog.idnes.cz/c/375638/Tinnitus-netinnitus.html

poslední dobou jsou tady samý články o potížích, s kterýma si felčaři neví rady - to máme samý granty na voloviny a pískání v uších bude na prvním místě za tisíc let. Místo hledání řešení na amyotrofickou laterální sklerózu ( aspoň na vědeckým názvu si dal nějakej doktůrek záležet, aby dostal vyšší dotaci ) na sebe lejou všechny celebrity kýble vody.

.

A  na CHOPN se nám tady za chvíli všichni udusí ....EBOLA si tu dělá co chce...na AIDS už všichni rezignovali .... raka nevyléčí ani Chuck Norris...

Já si snad udělám rekvalifikaci na obvoďáka - paralen na všechno ....

Tyhle chvíle děsu jsem před lety zažila. Čtyři dny neustálého pískání, přesně jak popisují v článku, jako když brzdí vlak. Bylo mi z toho až fyzicky špatně, v noci jsem samozřejmě nespala...naštěstí to přešlo samo. Brala jsem to jako varování a na hlučné koncerty už nechodím.

Je  hnusný ten pocit, že tomu člověk nemůže uniknout, ať dělá cokoliv. Stále stejný, nepřetržitý a vytrvalý zvuk. Šílené...

Jsou lidi, kteří si raději nechali přerušit sluchové nervy a stali se tak navždy hluchými.

Pro mnohé nepochopitelné, kdo to měl alespoň několik dní, tak se nediví.