Mně se líbí, jak všichni považují venkov za něco, co je idylickyspojené s pachem hnoje a sena, vedle kterých se pasou černobílé kravičky,jejichž jemné bučení vás večer krásně ukolébá ke spánku. Dovolte mi, ať sepodělím o své opravdové zkušenosti po 25 letech života na venkovském okrajimenšího města, obklopeného polnostmi. Protože začíná sezóna, sviští kolemvašich domů traktory od 5 ráno do 11 večer, což sebou samozřejmě nese hluk,poničené a zašpiněné silnice. Pak na většinu polí začnou už třetím rokem zasebou sázet řepku, kterou zasypou granulkami proti škůdcům, které se po prvnímdešti krásně vsáknout do hlíny. Brzy řepka vyroste, což vždy uvítají alergici,či kdokoliv, kdo kolem pole denně prochází, navíc je řepka vylepšená několikadůkladnými postřiky. Mezitím na všech volných loukách vyrostou elektrickéohradníky pro krávy. Proč? Protože dotace se přece udělují za každý metrčtvereční, proto musí být úplně všude, co na tom, že tím přehradí řadu cest k lesům,které místní desítky let používali. Pokud jste poblíž nějaké pastviny 500m, takmáte zaručený přísun much, které vám označkují sušící se prádlo, automobil aznačně znepříjemní život Vám i vašim zvířatům. Jakmile začne sklizeň, vevzduchu se objeví mračno pilu a prachu. Když je hotovo, začne se vozit hnůj,zásadně o víkendu, protože ve všední dny už je přece třeba dělat něco jiného. Av takových podmínkách si prosím zkuste za parního večera otevřít okno, čise jen nerušeně vyspat. My se raději nakonec odstěhovali, protože na některévěci si prostě nezvyknete, ať se snažíte sebevíc. To jen ukázka toho, jakklidně se žije na venkově a že bydlet u nějakého zemědělského objektu vážněnení dobrý nápad. 
