Od roku 1979 do roku 1990 jsem pracoval jako dřevorubec napolesí Josefův důl, ale téměř výhradně na revíru Desná. Nespočítám, kolikrátjsem během těch let byl „pracovně“ naProtržce – neměli jsme dlouhé roky auto a z konce Desné jsme chodilinahoru pěšky – často s motorovou pilou na zádech. Určitě jsem byl naProtržce vícekrát, než pánové Zeman, Kořínek, Ježek dohromady.
Dnes je duch tohoto místa nevratně zničen, dnešní turistanemá čas se v klidu zamyslet a v trochu tajemném prostředí zapojit fantazii.Konzument musí přijít nebo přijet na kole a je třeba mu to naservírovat polopaticky. Dokonce ani nemusí slézt s kolaa vidí to od cesty. A pak ještě ten párek a pivo a jedeme dál – musíme bouchatkilometry a večer máme ještě na ubytku bowling.
Pan Kořínek má jasný názor, co je pravda:„Kdo říká, že totady bylo dřív hezčí, nemá pravdu,“ , takhle kategorický soud je neúcta k početnéskupině návštěvníků která současnou podobu nepřijala jako pozitivní.
Donedávna jsem pracoval na Správě CHKO Jizerské hory a uněkterých jednání (těch prvních – ještě v lese) jsem osobně byl, takžepozadí znám velmi dobře.
Nový „pomník“ jen dokresluje přístup „developerů“. Podpomníkem si představuji umělecký artefakt, ale to co je vydáváno za pomník jejenom neskutečně zbastlený paskvil Autoři se nerozhodli, zda bude text českynebo německy a tak tam jsou obojetná sdělení. A dílenské provedení? – to snaddělal někdo na učňáku těsně před vyhozením. Ostatně stejně jako instalacedřevěných soch. Opět – dílenské provedení – hrůza a toho zbytečně vylitéhobetonu a podstavců z kamene–navíc bez předchozíhoprojednání se správcem státních pozemků, na něž byl tento beton vykýblován.
Další místo v Jizerkách, které ztratilo svoji krásu astejně jako u nádražního bufetu, v který se proměnila horská chataSmědava, ani v tomto kiosku (nic proti nájemci) si nikdy nic nedám,kdybych tam měl teatrálně zhebnout žízní a hlady.
Pánové – děkuji.
