S chutí hmatem prozkoumali nejrůznější exponáty – ať už předválečné automobily, modely autíček, repliku staré tramvaje anebo motor nákladního vozu.
Prohlídka začala u letitého auta Studebaker Erskine. „Svýma rukama vidíte, že auto má úplně jiné tvary, než jaké mají vozy současnosti. Tohle oblé jsou blatníky a tahle miska se skleněným víkem je reflektor,“ popisoval návštěvníkům průvodce a zároveň tiskový mluvčí muzea Petr Kumpfe.
Hned vedle stál stařičký vůz Walter Wiz s odhalenou dřevěnou kostrou karoserie. „Když si sáhnete, ucítíte krásně hladké dřevo – pozor, nezadřete si třísku,“ zavtipkoval Kumpfe.
Zajímavý kontrast k předešlým dvěma vozům poskytl předválečný Wanderer v notně omšelém a polorozpadlém nálezovém stavu, doplněný navíc balíky slámy – jako by ho právě vytáhli ze staré stodoly.
„Tady je lak oloupaný a to, co jste nahmátli teď, je sláma,“ vysvětloval Kumpfe. „Abych si neušpinila bundu,“ projevila obavu návštěvnice Jaroslava Žáková, která dorazila z Jiřetína pod Bukovou.
Návštěva mohla zasednout třeba do tramvaje
Živo bylo u vozítka východoněmecké provenience Multicar, kde si nevidomí mohli vyzkoušet svojský způsob jeho řízení. „Stojíte na vahadle a ta věc se řídila tak, že šofér přenášel váhu z jedné nohy na druhou a zpátky. Jeden pán, pamětník, nám tady vyprávěl, že když někdo najel s tímhle vozidlem na kámen, mohlo ho to z něj klidně vyhodit ven,“ podotkl průvodce.
Kdo chtěl, mohl usednout do laminátové sedačky, známé z tramvají Tatra T3. „Příjemné bylo, že do nich ústilo topení, takže vás to v zimě krásně vyhřívalo,“ vyprávěl Kumpfe; v nevytopené a prochladlé hale muzea to znělo až snově. K vyzkoušení se nabízel také řídící pult staré tramvaje s nejrůznějšími páčkami a knoflíky. „Já myslela, že tady bude takové to kolečko,“ pronesla Jaroslava Žáková a měla na mysli kontroler, kterým se ovládaly tramvaje v hluboké minulosti.
Dočkala se jej hned vedle, v replice liberecké tramvaje z dob okolo roku 1900. „Řidič v ní stál venku na otevřeném povětří, takže si jízdu asi pěkně užíval,“ dodal ironicky Kumpfe.
Dalším exponátem, který zval k osahání, byl trenažér z autoškoly socialistických dob. „Sáhněte na volant a musíte překročit schůdek, jako když lezete do vany,“ instruoval Kumpfe Jaroslavu Žákovou, která se do kokpitu neohroženě soukala.
Trenažér se nenakláněl, proto od něj upustili
„V trenažéru se sedělo a před vámi na velikánském laminátovém kotouči běžela projekce. Po devadesátém roce se ale od trenažérů v autoškolách upustilo, protože se zjistilo, že jsou k ničemu. Auto totiž řídíte také takzvaně zadkem, jehož prostřednictvím cítíte, jak se vozidlo naklání. A protože trenažér se nenakláněl, člověk nepoznal, jak moc má volantem točit do zatáček,“ vylíčil Kumpfe.
Prostřednictvím vozu Škoda 1202 STW z roku 1961 si pak mohli návštěvníci osahat, jak vypadají jednotlivé úpravy holého kovu v různých etapách lakování.
„Na tomhle autě je rozfázováno všechno, co pod lakem je. na povrchu hladký lak, pod ním základovka, pod ní plnič, základový lak a nakonec holý plech. Řekněte sama, až dojedete na krásný nový lak,“ vybídl Kumpfe Jaroslavu Žákovou. „Je to rozdíl,“ potvrdila žena.
Další v pořadí byla prohlídka modelů aut, kterých mají v Technickém muzeu přebohatou kolekci. Několik autíček kvůli této skupince vyndali z vitríny. „Tohle je maličký Fiat 500, tam co strkáte prst je otvor na plátěnou střechu. Model je v měřítku 1:24. Nejčastěji používané měřítko je však 1:43 – to znamená, že kdybychom tuhle sovětskou Ladu třiačtyřicetkrát zvětšili, tak máme skutečný vůz,“ informoval průvodce.
Ruce nevidomých spočinuly taktéž na motoru nákladního auta z jabloneckého LIAZu. „Nebojte, ten motor není špinavý ale čistý, je to výstavní kousek,“ ubezpečil Kumpfe. I motor si Jaroslava Žáková prozkoumala.
Předválečné automobily k osahání
„Když dáte ruku výš, tak tady saháte na hlavu, pod níž kmitalo šest válců,“ směroval ji Kumpfe.
K osahání se dále nabídly například předválečné automobily Morris 8 Saloon, Praga Baby nebo stařičká aerovka přezdívaná podle typického zvuku při startování Cililink.
„Vy, co jste si sahali na chladiče předchozích aut, si můžete sáhnout tady na Tatru a zjistíte, že je tam něco jinak. Zatímco ty dosavadní vozy se dívají na svět mříží chladiče, Tatra má takzvanou žehličku. Je to proto, že má vzduchem chlazený motor a nepotřebuje tedy mít vepředu chladič,“ zdůraznil Kumpfe.
Po skončení prohlídky průvodce a tiskový mluvčí v jedné osobě přiznal, že se na návštěvu nevidomých a zrakově postižených v muzeu v předstihu připravili. „Odstranili jsme šňůru, která jindy odděluje exponáty od návštěvníků.“
Někteří návštěvníci také hůře slyšeli, takže jindy výřečný Kumpfe se musel poněkud brzdit – mluvit pomaleji a nahlas. „Snažil jsem se držet zpátky,“ přiznal.
Specializované komentované prohlídky nabízí Technické muzeum po předchozím telefonickém ohlášení.
„Máme několik typů prohlídek. Začínají prohlídkami pro nejmenší děti, kdy je nezatěžujeme číselnými údaji a spíš vyprávění rámujeme veselými příhodami. Pak máme prohlídky pro školní děti, středoškoláky i pro dospělé. Ty se někdy zvrtnou na několikahodinové, protože třeba přijedou fanoušci veteránů a chtějí si povídat a sdílet i vlastní zkušenosti. Skvělé zkušenosti máme se seniory, kteří přinášejí na spoustu exponátů vlastní vzpomínky. Prohlídka s nevidomými byl takový první experiment a věříme, že zdaleka ne poslední,“ uzavřel Kumpfe.
