"Lístky jsou již v předprodeji," informuje jeden ze zakladatelů a pořadatelů festivalu Stanislav Dlouhý. Nejednu sklenku jsme spolu vyprázdnili, předstírat v rozhovoru vykání by tudíž bylo zbytečné.
Po minulém ročníku jsi vyhlašoval, že další už nebude. Proč?
V týmu, který festival připravuje, jsme si po loňském jubilejním desátém ročníku řekli, jestli není dobrým řešením v nejlepším přestat. Už si nemusíme nic dokazovat a sny jsme si již vesměs splnili. Nechtěli jsme sklouznout někam, kde bychom z toho již neměli žádnou radost. To znamená být stejní jako devadesát devět procent všech festivalů v Čechách, kde se stále dokola točí stejné kapely. Možná jsme se trochu ocitli v bludném kruhu. Protože zvednout průměrného posluchače rádia z gauče znamená dovézt mu kapelu, kterou z rádia zná. A tahle cesta nás moc nebaví.
Přesto se ale festival letos opět koná. Jak to?
Po setkání u našeho starosty Josefa Horinky jsme zvolili kompromis. Pepa slíbil a splnil to, že sežene peníze na kapelu, která by opravdu dokázala dostat lidi ven. Proto máme Divokýho Billa. A pěkně si ho obalíme zajímavými účinkujícími. Podle předprodejů soudě to asi byla cesta správná a pokud se osvědčí, je to náš model do budoucna: dostat lidi na festival a představit jim vedle jejich oblíbené kapely i ostatní, které sice v rádiu nemůžou slyšet, ale je to kolikrát mnohem zajímavější muzika než ta, kterou jim denně servírují masmédia.
Sestava kapel už je hotová. Koho si v ní nejvíc ceníš, respektive na koho se nejvíc těšíš?
Vždy se těším na kapely, jejichž živé vystoupení má obrovské koule, lidově řečeno. A věřím, že jako si vloni sedli lidi na zadek z Hentai Corporation, letos by mohli být podobnou střelou třeba plzeňští Positive Mind. Těším se i na kapelu, která je v zahraničí více známá než v Čechách, a to Už jsme doma. Těším se na Dilanu i na to, co vymyslí neřízená střela Xavi Baumaxa. Ale těším se i na kapely vzešlé z naší výběrové soutěže, protože mají vesměs velký tah na branku a hrají od srdce.
Rockové létoHrádecké rockové léto se uskuteční v areálu Kristýna v Hrádku nad Nisou 28. června. |
Jak se podařilo ulovit jihoafrickou zpěvačku Dilanu?
Dilanu, která přijede se svou americkou kapelou, objevil další z našeho přípravného týmu Michal Klouček. On se mnou tu káru táhne od začátku a ač ortodoxní hardcorista, Dilana ho prostě uchvátila. A nás ve finále taky. Jsme napojeni na nezávislé labely, hlavně z Berlína, které nám, pokud se někdo zajímavý motá střední Evropou, posílají nabídky. A vždy byl pro nás zahraniční host velkým oživením. Mimochodem, Dilana v Česku nikdy nehrála a je to její jediný koncert u nás.
Vítkovo kvarteto musela nahradit Laura a její tygři. Co se stalo?
O tom, že to s Vítkáči nebude úplně jednoduché, mě ujišťovalo mnoho lidí z branže. A nebylo. Dohodli jsme se okamžitě bez problémů. Ty nastaly po čase. Nejprve manažer kapely koncert zrušil. Když jsem asi čtrnáct dní lovil náhradu, což je v čase zhruba dva měsíce před akcí nadlidský úkol, přišla další změna. Vítkáči opět potvrdili. Spadl mi kámen ze srdce a rozjeli jsme kampaň. Když jsme je měli na všech billboardech, plachtách a stránkách, přišel mail, že tedy zase ne. Že bude jeden ze členů v zahraničí. Rána do hlavy a honem shánět náhradu. Nakonec máme Lauru a její tygry a jsme za to rádi.
Festival je zachráněný, teď je to jedenáctý ročník. Co dál - nebylo by fajn to dotáhnout třeba aspoň do té pěkné kulaté dvacítky?
Uvidíme. Festival nás nikoho neživí, nepotřebujeme na tom vydělat, a tak by bylo pěkné skončit i na nule, to znamená bez prodělku. Chceme si to prostě pořádně užít a pokud se letošní koncept ukáže jako životaschopný, třeba se toho dvacátého ročníku i dočkáme.
