Život v ubytovnách posiluje v lidech pocit sociální vykořeněnosti. Ilustrační snímek

Život v ubytovnách posiluje v lidech pocit sociální vykořeněnosti. Ilustrační snímek | foto: Karel Pešek, MAFRA

Chudoba bují. Do ghett vyhání i lidi, kteří žili dlouhé roky spořádaně

  • 7
V sociálně vyloučených lokalitách, nuzných ubytovnách a na ulicích končí stále více obyvatel Libereckého kraje. Do bídy se propadají mnohem častěji i rodiny, jež patřily dlouhá léta do střední třídy. Ubytovny plné zkrachovalých lidí jsou především ve stotisícovém Liberci.

"Cesta na dno je dnes velmi rychlá," říká Barbora Šolková ze společnosti Sociofaktor. "Stačí když člověk platí hypotéku nebo leasing a přijde o práci, potká ho úraz, onemocní či se rozvede. Dluhy vyústí v exekuci a celá rodina se dostane na ubytovnu."

S lidmi z okraje společnosti pracuje Šolková už přes deset let. Mimo jiné vedla libereckou pobočku Člověka v tísni. "Situace se zhoršuje," upozornila Šolková. "Bohatí ještě víc bohatnou, chudí chudnou a střední třída mizí."

Se Šolkovou souhlasí Miroslav Hudec z pedagogicko-psychologické poradny v České Lípě.

"Společnost navíc ztrácí pud sebezáchovy a přestává být solidární s těmi, kteří jsou na tom nejhůř," dodal Hudec. "Přitom stačí, když firma nedává zaměstnancům čtvrt roku mzdu. Rodiny přestanou mít peníze, při exekuci mohou přijít o byt a skončit na ubytovně. Kdyby alespoň byl zákon o sociálním bydlení, ale pořád ještě není."

Podle Hudce se nůžky mezi bohatými a chudými rozevírají čím dál tím víc. "Některým maminkám chybí pro děti peníze na obědy ve školní jídelně," upozornil Hudec. "Stává se také, že nepřijedou s dětmi do naší poradny, poněvadž nemají na lístek na autobus."

V Liberci mapuje život lidí z okraje společnosti skupina, založená magistrátem. Vede ji městský radní David Václavík a spolupracuje se Šolkovou, s ředitelem městské policie Ladislavem Krajčíkem, městskou zastupitelkou Kateřinou Absolonovou, ředitelem liberecké pobočky Člověka v tísni Lukášem Průchou a ředitelem společnosti Návrat Robertem Pradem.

Pro obyčejné rodiny je ubytovna obrovský šok

Václavíkova skupina zkoumala podmínky ve dvaadvaceti ubytovnách v Liberci a sousední Stráži nad Nisou. "Pokud se tam ocitne rodina zvyklá na život ve standardním bytě, čeká ji většinou obrovský šok," prohlásila Šolková. "Dva dospělí a dvě nebo dokonce tři děti se musí naskládat do jedné místnosti velké dvanáct až patnáct metrů čtverečných. Přicházejí o všechno soukromí. Na jedné z ubytoven teče teplá voda jen hodinu dopoledne a hodinu odpoledne."

V ubytovnách není místo, aby si tam lidé vzali svůj osobní majetek. Někde dokonce platí zákaz návštěv a volného pohybu dětí ve společných prostorech.

"Život v ubytovnách posiluje v lidech pocit sociální vykořeněnosti," konstatoval Václavík.

Život v ghettu: apatie a úpadek osobnosti

Mnoho ubytoven se změnilo v ghetta. Život v nich vede k apatii a k úpadku osobnosti.

"Lidé z ubytoven mají nálepku. že jsou problémoví, že zneužívají sociální dávky, že pracují načerno a kradou," vypočítala Šolková. "Ubytovny ale rozhodně nejsou žádným hnízdem neřesti a kriminality. Dostává se tam hodně lidí bezúhonných. Setkáváme se tam nejen s obyvateli se základním vzděláním, ale také se středoškoláky."

Kdo jednou uvázne v ghettu, vybředne z něj jen velmi obtížně. V Liberci totiž schází důstojná ubytovna, jež by se stala přestupní stanicí, odkud by se lidé z ghetta vydali zpátky tam, kde byli před svým společenským pádem.

Václavíkova skupina navrhla, aby vznikla městská ubytovna pro dvacet rodin s dětmi a deset žen.