Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z hořící továrny vyvezl láhve s propanbutanem. Dostal za to medaili

  10:30aktualizováno  10:30
Seděl na vysokozdvižném vozíku poháněném propanbutanem. Kolem sebe měl lahve se stejným plynem, výbušným a hořlavým. Vozil je z dosahu ohně, který v prosinci zachvátil továrnu v Turnově. Petr Prokop, velitel dobrovolných hasičů z Malé Skály, byl jedním z těch, co zabránili větším škodám a dalším ztrátám na lidských životech.

Oceněný hasič Petr Prokop. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Za své mimořádné nasazení při likvidaci ničivého požáru obdržel nedávno Záslužnou medaili II. stupně, udělovanou hejtmanem Martinem Půtou a Bezpečnostní radou Libereckého kraje.

Fotogalerie

„Vedle hořící továrny byla garáž. Uviděli jsme tam ještěrku,“ vzpomíná Prokop. „Na ještěrku mám papíry, tak jsem na ni skočil a začali jsme odvážet z garáže sudy s hořlavým a výbušným acetonem. Ven jsme jich vyvezli deset. Každý měl dva hektolitry.“

Z nedalekého skladu pak Prokop a jeho kolegové dostali čtyři desetihektolitrové nádrže s hořlavými látkami a deset propanbutanových lahví. Ještěrka jezdila shodou okolností právě na propanbutan.

„Ve skladu ani v garáži nebyl naštěstí žár z požáru, ale jenom kouř,“ podotýká Prokop.

Den, kdy Agba hořela, se zařadil mezi nejtěžší, jaký kdy maloskalští dobrovolní hasiči vůbec zažili. K hořící továrně totiž pospíchali nedlouho poté, co se vrátili od jiného ohně.

K továrně dorazili jako třetí jednotka

„Už v půl čtvrté ráno nás zvednul požár střechy domu v Turnově - Daliměřicích,“ upozorňuje Prokop. „Na Malou Skálu jsme se vrátili asi v šest ráno. Ve tři čtvrtě na osm jsme už jeli k hořící Agbě. K továrně jsme dorazili jako třetí jednotka. Skončili jsme tam až v půl šesté večer.“

Maloskalští hasiči měli u Agby svou tatrovku s cisternou, starou 36 let. Nezaměstnalo je ovšem pouze vyvážení hořlavých a výbušných lahví, sudů a nádrží do bezpečí. K továrně dováželi vodu na likvidaci požáru a sami ho hasili.

„Kluci museli pracovat v dýchacích přístrojích a dávat velký pozor na explodující spreje, které kolem nich svištěly,“ připomíná Prokop dramatické okamžiky u Agby.

„Každý hasil přibližně dvacet minut, dokud mu vydržela flaška se vzduchem. Pak deset minut odpočíval, než se naplnila, a šel do toho znovu.“

Požár v Agbě se zařadil mezi největší neštěstí v historii Libereckého kraje. Zemřeli při něm dva lidé a škody dosáhly desítek milionů korun. Maloskalští nebyli jedinými dobrovolným hasiči, bojujícími s běsnícím živlem.

Lidé hasičům vařili guláš

Jako první dorazili na místo dobrovolní hasiči z Turnova. Jejich velitel Martin Bartoníček dostal stejnou medaili jako Prokop. Řídil vyvážení a vynášení výrobků z hořící továrny. Pokud by zůstaly uvnitř, požár by se ještě více rozběsnil a hrozily by pustošivé exploze.

„Jsme hrdí na naše skvělé hasiče,“ prohlašuje turnovská místostarostka Petra Houšková. „Potěšilo nás a překvapilo, že jim lidé z Turnova nosili během zásahu v Agbě nápoje a vařili pro ně guláše.“

Rovněž starosta Malé Skály Michal Rezler nešetří pro dobrovolné hasiče slovy uznání. Na Prokopa prozradil, že je takovým všestranným obecním záchranářem. „Petra znám odmala a jsem rád, že máme takového velitele hasičů,“ tvrdí Rezler. „Dělá totiž i řidiče u zdravotnické záchranné služby.“

Prokop pochází z hasičské rodiny. V maloskalském sboru působí jeho táta i bratr. „Jsem rád, když mohu pomáhat lidem,“ svěřuje se Prokop. „Už v patnácti letech mě naši hasiči brali na zásahy.“

Vyučený zedník Prokop sice nenastoupil k profesionálním hasičům, ale současné povolání řidiče u záchranné služby ho s nimi často spojuje. Slouží na stanici ve Velkých Hamrech. Praxe u záchranky se mu při požárech hodí.

„Jednou hořelo v lese a paní tam postihla dušnost,“ uvádí Prokop. „Dokázal jsem jí pomoci. Nejsem ale sám, kdo dělá u záchranky a je také dobrovolným hasičem. Vím o klucích z Turnova, Semil nebo Lomnice nad Popelkou.“

Maloskalští hasiči vyjíždějí zhruba na dvacet zásahů ročně. Vzhledem k častým povodním na Jizeře mají ve výbavě člun. V Českém ráji likvidují lesní požáry, odstraňují z vozovek stromy, poražené vichřicemi. Na místa živelných pohrom nebo k nehodám vyrážejí v sedmi až osmi lidech.

A co v takových vypjatých situacích prožívají? „Obavy si člověk nesmí připouštět,“ popisuje své pocity Prokop. „Velké emoce ale k takovým chvílím patří.“





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Provozovatelé druhého největšího větrného parku v zemi doufají, že už v říjnu...
Druhý největší větrný park se už tyčí u hranic, stavbu zpomalily bouřky

Obzor směrem k polským hranicím se proměnil. Nad Václavicemi už stojí všech třináct nových věží větrné elektrárny. Skončila hrubá stavba druhého největšího...  celý článek

Sedmnáct zlatých investičních mincí s vyobrazením rakousko-uherského císaře...
Za zlatý poklad nalezený při sekání trávy dostala žena přes dvě stě tisíc

K tomu, abyste našli poklad z dávných časů, stačí někdy opravdu málo – třeba jít posekat trávu na zahradě. Tak, jako to udělala před dvěma lety Alena...  celý článek

Sedmihorské léto pořádá Jitka Maděrová s Josefem Šormem. Z jednodenního...
Dvorek v Českém ráji přitahuje legendy. Po Smokie zahraje Paddy Kelly

Nenápadný dvorek na dohled od Trosek působí dojmem, že se tu o víkendech konají leda svatby. Pod rozměrnou pergolu ale každý rok jezdí hudební a divadelní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.