Dodnes se o ně lidé zajímají: například nedávno odhalený pomník ve Vísce připomíná událost, která se odehrála 5. března 1945 na poli mezi osadami Višňovou-Minkovicemi a Vískou.
Tehdy se posádka amerického bojového letounu B-17G City of Savannah, vedená kapitánem a pilotem Ralfem Wadem Kittlem, vydala na svou třináctou misi do Německa.
Od země se stroj odlepil z anglického Knettishallu a s nákladem bomb mířil na německá města Chemnitz a Plavno. Jenže u druhého z měst dostal zásah německou protiletadlovou střelou. Ta vyřadila dva ze čtyř motorů. Bylo jasné, že zpátky do Anglie už se nedostane.
„Od syna kapitána Kittela jsem se dozvěděl, jak to vypadalo v kabině těsně před pádem. Bylo to velké drama - poškozené letadlo, nepřátelské území a navíc nevěděli, kam se řítí. Zkusili jedinou možnost: dostat se co nejdál za frontu, která byla asi 30 kilometrů od polských hranic,“ vypráví pilot horkovzdušných balonů Vladimír Lacina, který se zajímá o historii letectví.
Poslední hlášení? Máme dva poškozené motory
„Jejich poslední hláška byla: Máme dva poškozené motory a letíme do Polska.“ Nad Frýdlantskem jim ale selhal i třetí motor a posádka se katapultovala. „Stroj šel k zemi nejspíš rychle, protože poslední člen posádky střelec R. H. Warren už nestačil otevřít padák,“ poznamenal Lacina.
Trosky letadla vojáci wehrmachtu a místní četníci rozmontovali, naložili ve Višňové na vlak a odvezli do Liberce. Skončily v některé z jam u letiště v Liberci-Růžodole.
„Máme vytipovaná místa, kde byly, na konci války tam Němci zasypali součásti asi patnácti letadel. Chtěli bychom je během letoška zmapovat a odkrýt a zahrnout objev do výstavy o letectví, kterou chystáme v muzeu na příští rok,“ řekl dokumentarista ze Severočeského muzea Ivan Rous. Pro ostatky mrtvého střelce si přijeli po válce Američané.
Letecká neštěstí ale nerozlučně patřila k obrazu tohoto regionu po celou válku. V létě 1939 narazil bombardovací letoun Heinkel do strmého svahu v Tišině nad Hájeným potokem. Všichni čtyři členové posádky zahynuli a stroj byl zcela zničen; větší kusy trosek odvezl vlak z Bílého Potoka.
S vínem v cíli nepřistáli
V úterý 17. června 1941 narazil letoun Heinkel He-111B, který letěl s vínem a dalším nákladem z francouzského Lille, do strmého západního svahu Měděnce.
„Obyvatelé Nového Města pod Smrkem sice tehdy večer uslyšeli velkou ránu, ale nevzbudilo to žádnou pozornost - důležitější byla očekávaná válka s Ruskem. Na Měděnci u Velkého kamene stávala malá dřevěná rozhledna, spíše pozorovatelna. Novoměstský školník pan Bertheyer se obával, že po vypuknutí války bude vstup na rozhlednu zakázán, a proto se vydal v neděli 29. června společně s manželkou a dcerkou Margit na vrchol k rozhledně,“ napsal v časopisu Krkonoše - Jizerské hory propagátor letectví Jaroslav Prchal.
Když děvčátko oběhlo vrcholovou skálu, objevilo ve svahu zčásti ohořelé mrtvoly - protože od katastrofy uplynulo 12 dnů, byly již v pokročilém rozkladu - a roztroušené zbytky letounu. Pan Bertheyer se vydal okamžitě do města a vše oznámil policii.
Letecké technické komando následně transportovalo trosky k silnici a dál na nádraží. Kam byli odvezeni mrtví, není známo.
Našly se zbytky uniformy i střepy
Před osmi lety se Prchal vydal na místo neštěstí. „Našli jsme zbytky tenkostěnných lahví od vína i silné od sektu, rozbité vinné skleničky z barevného skla i střepy porcelánových, ručně malovaných talířů. Smutnější byly nálezy osobních věcí posádky. Z poloviny ohořelý zapalovač s čitelnou značkou, víceúčelový kapesní nůž z nerezové oceli známé značky s ohořelými střenkami, který byl ještě zcela funkční, polovina pilotního odznaku nošeného na levé straně uniformy a nález nejsmutnější - ohořelý rukáv vlněného svetru, který fasovali poddůstojníci. Na vrcholové skále jsme objevili již zašlý vyškrábaný nápis technického komanda, které zajišťovalo transport trosek k silnici do údolí. A potom diamant v kupě hlíny - výrobní štítek letounu,“ napsal Prchal.
Větší štěstí než osádka Heinkelu měl pilot jednomístného stíhacího letadla, které se zřítilo nad Bílým Potokem, asi čtvrt kilometru od skály Horní Hlídač koutu. Lidé, kteří spěchali k místu nehody, ho potkali jen lehce zraněného na půli cesty.
Na svahu hory Milíř došlo v prosinci 1942 k pádu vojenského bombardovacího letounu Junkers Ju-88. Letoun narazil za prudké sněhové bouře do horského úbočí. Trosky stroje byly zabořeny hluboko v zemi.
Německá letadla pátrala po zmizelém letounu marně. Jeho zbytky s třemi mrtvými letci objevili dřevorubci teprve v březnu příštího roku, když opadla sněhová vrstva. O svatodušních svátcích roku 1944 se za jasného dne zřítil Junkers 52 nedaleko rozhledny na vrcholu Smrku.
Dodnes nevyřešená záhada
Překvapení turisté okamžitě přispěchali k místu havárie, ale letadlo začalo hned hořet a třem členům posádky už nebylo pomoci.
A na závěr jedna záhada, která čeká dodnes na své rozluštění. Dle výpovědi svědků havaroval počátkem léta posledního roku války někde v oblasti Velké Jizerské louky sovětský pozorovací dvouplošník dřevěné konstrukce s plátěným potahem, letounek PO-2, lidově zvaný Kukuruzník.
Údajně jej marně hledala další letadla a bez úspěchu se také vrátila po týdnu marného hledání i četa sovětských vojáků. Někde v močálech a nepropustných lesích možná leží ještě dnes zbytky tohoto letadla a čekají, až je náhodný turista objeví, pokud v drsném prostředí vůbec něco zbylo.
Jizerské hory svá tajemství velmi pečlivě střeží.
