Kresba tábora s Ještědem v pozadí. | foto: archiv Severočeského muzea

Historici mapují zajatecký tábor v Liberci - Ostašově a prosí lidi o pomoc

  • 0
Je to zdánlivě obyčejná kresba s vojáky beze zbraní, jen v pozadí se tyčí známý kopec. Že by to byl Ještěd? Je to Ještěd, zatím bez dnešní dominanty Hubáčkova hyperboloidu. A vzácný historický pramen do děravé mozaiky poznání o obřím zajateckém táboře zbudovaném během první světové války v Liberci - Ostašově.

Historici Severočeského muzea nyní hledají vzácné archiválie vztahující se k lágru založenému před sto lety. Část jich mají ve sbírkách, především jsou ale přesvědčeni o tom, že větší množství mohou ukrývat pozůstalosti, soukromé archivy nebo rodinná alba. Nejen na Liberecku, ale i ve světě.

„Lidé mohou mít fotografie, ale i kresby, v té době ještě lidé hodně kreslili. Nebo i korespondenci či jednotlivá čísla táborového časopisu. Je ale velmi pravděpodobné, že velké množství těchto archiválií je rozeseto porůznu po Evropě. Většina zajatců byli Italové a Rusové,“ naznačil Ivan Rous ze Severočeského muzea, autor knihy Tábory a válečná výroba.

O ostašovském zajateckém táboře také pojednává. Přesto se jedná o stále ještě nedostatečně zmapované téma. Tábor byl přitom v době, kdy internoval největší počet zajatců, stejně lidnatý, jako tehdejší Liberec. Mohl pojmout až 55 tisíc zajatců.

Dnes už po táboře, na jehož místě se dnes rozkládá letiště, Globus nebo Bauhaus, není kromě hřbitova ani památky.

Tábor odhalila silueta Ještědu

„Že jde o liberecký tábor lze většinou z obrázků zcela bezpečně poznat podle siluety Ještědu. Je nezaměnitelný,“ upozornil Ivan Rous.

Podivuje se nad tím, že dosud nikdo z historiků neusiloval o grant, aby mohl pátrat po archivech ve světě a střípky scelovat.

V lágru také jednou měsíčně vycházel německy psaný časopis Reichenberger K. G. Lager Zeitung. Jsou v něm básně, popis tábora nebo kresby. I tento časopis je prokazatelně ještě pořád mezi lidmi.

„Máme dva ročníky, z let 1915 až 1916, patrně to ale nejsou všechna čísla. Po válce se dostal do nejrůznějších rukou. O tom, že mezi lidmi tyto časopisy jsou, jsem přesvědčený,“ přiblížil Václav Kříček, vedoucí Bibliografického oddělení krajské vědecké knihovny.

Vlastní pekárna i nádraží

Na nedávno skončené výstavě Velká válka 1914-1918 mohli lidé v Severočeském muzeu vidět i další doklady táborového života. Například pouzdro na cigarety s vyrytým obrázkem lágru. Státní okresní archiv v Liberci zapůjčil zase plán.

„Kdyby někdo měl věc týkající se zajateckého tábora v Liberci a chtěl nám ji věnovat, budeme rádi. V muzeu je těmto věcem nejlépe,“ řekl Lubor Lacina, historik a kurátor muzea.

Tábor bylo město ve městě. Tábor měl vlastní vodovod, pekárnu, poštu nebo peníze. Kvůli zásobování do něj vedla z ostašovského nádraží úzkorozchodná železnice. Nebyla propojená s hlavními kolejemi, zapotřebí bylo překladiště. Uprostřed lágru bylo malé nádraží, trať měřila více než čtyři kilometry.

V době největšího rozmachu se tábor rozkládal na ploše 103 hektarů. Podle dochovaného dobového plánu lze na nákresu napočítat 260 baráků. Součástí byl i infekční blok. Zemřelí zajatci byli pohřbíváni na ostašovském hřbitově, který dnes jako jediná připomínka existuje.