Drátový polní telefon byl kdysi dávno nejrychlejším spojením mezi záchranáři v dřevěné stanici v Bedřichově a zraněnými lyžaři na sjezdovce Fučíkovka. Pokud tedy fungoval.
I tak vypadala dříve horská služba. V Jizerských horách a na Ještědu vznikla přesně před šedesáti lety.
"Založilo ji osmnáct lidí, všichni pracovali jako dobrovolníci a v roce 1954 ošetřili dvanáct úrazů," prozrazuje Miroslav Bíca, bývalý náčelník jizerskohorských záchranářů.
Do horské služby vstoupil jako dobrovolný člen před čtyřiceti lety a profesionálem se stal v roce 1981. Později dělal náčelníka.
Ve své chalupě v Bedřichově schraňuje Bíca staré dřevěné saně na svážení zraněných, dřevěné lyže, archaickou helmu "kokosáček", mačky, cepíny či lana.
"Za šedesát let vzrostl ohromně počet zásahů. Teď je jich až tisíc za rok," upozorňuje Bíca. V zimě převažují na sjezdovkách úplně jiná zranění než dříve. Díky bezpečnějším lyžím, botám a vázáním ubylo zlomenin holenních a lýtkových kostí. Přibyly naopak úrazy hlavy, vazů a kloubů.
Asi čtvrtina zásahů horské služby spadá do léta. Během posledních 25 let totiž Jizerky ovládl nový fenomén - cykloturistika.
Největším vynálezem v šedesátileté historii horské služby byl bezpochyby mobil. A GPS přístroje. Člověk s mobilem může přesně určit svou polohu, své zranění nebo další problémy. Pokud se ztratí, záchranáři ho dokážou navést na správnou cestu.
GPS navigace, neocenitelný pomocník
"Díky GPS při pátracích akcích přesně víme, kudy jsme prošli, a nepročesáváme stejná místa dvakrát, což se dříve stávalo hlavně ve vánicích nebo v mlze," konstatuje současný náčelník horské služby René Mašín.
Pokud se dříve v Jizerských horách někomu něco stalo, museli ostatní lidé dojet k nejbližší výspě civilizace, kde se nacházel telefon.
"Což v případě Jizerských hor znamenalo dostat se třeba k Šámalově chatě na Novou Louku," připomíná Bíca. "Odtamtud zavolali nám do Bedřichova, a teprve pak začala záchranná akce. Když jsme potřebovali víc lidí, museli jsme je obvolat po pevných linkách."
Než záchranáři dorazili na místo neštěstí na vzdálených hřebenech hor, ležel člověk ve sněhu hodinu a půl a někdy ještě mnohem déle.
V syntetických golfkách byla záchranářům zima
Z hřebenů Jizerských hor se pro pomoc sjíždělo do osady Jizerka, na Smědavu nebo k soušské přehradě. K ohroženým turistů vyráželi záchranáři na dřevěných lyžích. Táhli za sebou saně, kam cestou zpátky ukládali zraněné nebo vyčerpané lidi.
Do jejich výstroje patřily například golfky z umělého vlákna. "Byla v nich hrozná zima, se současným moderním oblečením horské služby se nedají vůbec srovnat," tvrdí Bíca. Záchranáři tehdy fasovali jen proslulý červený vlněný svetr se znakem horské služby a dvoubarevnou čepici.
Na lyžích bez hran nešlo zastavit, skútry se potácely
V bezmobilové době trvaly zásahy na sjezdovkách také několik hodin. "Měl jsem lyže Sulov s mizernými hranami. Když svah zmrznul, projel jsem na nich kolem zraněného člověka skoro až dolů, protože nešlo zastavit," vzpomíná Bíca. "První skútry, co horská služba používala, byly jednopásové a hodně vratké. Dalo velkou práci, abychom se na nich udrželi udrželi sami - natož, když jsem za nimi táhli saně se zraněným."
Teď horská služba posílá do terénu hlavně pásové čtyřkolky, jimiž nahrazuje skútry. "Čtyřkolky jsou výborné v počasí, jaké letos vládne v Jizerských horách celý leden," prohlašuje Mašín. "Dokážou bez problémů přejíždět mezi místy, kde se sníh drží a kde už není."
Kontrast mezi moderní érou a 'pravěkou"'záchranářskou praxi popisuje Bíca na případu ze sedmdesátých let minulého století a na zásahu, starém šest sedm let.
Zásah dříve a nyní? Nebetyčný rozdíl
"Asi před čtyřiceti lety vyrazila navečer ze Smědavy na Jizerku skupina pětadvaceti školáků se dvěma instruktory," vrací se hodně do minulosti Bíca. "Na rozcestí špatně odbočili a zabloudili až do Polska. Našli jsme je promrzlé dlouho po půlnoci v lese, kam se schovali. V dnešní době by zavolali mobilem a dojeli bychom k nim na čtyřkolkách a skútrech do půl hodiny."
Mobily spasily před několika lety skupinku mužů, jež se vydala z Oldřichova ke skautské chatě na Poledníku, aby zavzpomínali na mládí. Dole už neležel žádný sníh.
Pánové se ale zdrželi v hospodě v Oldřichově a nahoru do hor si vyšlápli jen nalehko v džínách. Spustil se však liják, pod Poledníkem navíc sníh byl a pro dva muže se stal smrtelně nebezpečnou pastí.
Jejich kamarádi naštěstí přivolali pomoc a Bíca s kolegou vyrazili k Poledníku na skútrech. "Skútry se propadaly sněhem, pod nímž se valily proudy vody," vypráví záchranář. "Pod chatou jsme objevili jednoho z mužů, ležel promočený ve spacáku a už nemohl dál. Druhého jsme našli na palandě v chatě. Byl tak prokřehlý, že se ani nedokázal hýbat a zatopit si v kamnech. Kdyby se jim něco podobného přihodilo před třiceti lety, pravděpodobně by nepřežili."
Dříve lidé víc počítali s tím, že se jim může něco stát
Když horská služba dostala muže do bezpečí, chytali se za hlavy a říkali - Byli jsme v Himálajích i v Alpách a tady uděláme takovou pitomost. Mašín varuje, že ani mobily, GPS, vrtulník s termovizí, čtyřkolky nebo špičkové zdravotnické přístroje, vybavení a materiál nejsou všemocné.
"Někteří běžkaři jezdí po Jizerské magistrále v noci s čelovkami jen v kombinézách," dodává. "Podceňují situaci, že spadnou někde dál od Bedřichova, něco si zlomí a nepohnou se. Zavolají si sice rychle pomoc, ale samozřejmě u nich nejsme hned. A pokud člověk leží s těžkým úrazem na sněhu jen nalehko oblečený a mrzne, je pro něj minuta věčností."
Podle Mašína lidé před třiceti lety počítali víc s tím, že se jim v horách něco stane. "Brali si s sebou víc oblečení, jídla a pití než dnes," říká Mašín. "Pokud někde uvízli, vydrželi bez pomoci déle."
Dívka nezmizela do hor, ale do vedlejšího domu s chlapcem
Bíca popsal historii horské služby v knize. Kromě faktů do ní před deseti lety zařadil rovněž volnější příběhy. "Vycházejí ze skutečných událostí, ale trochu jsem je přibásnil," podotýká.
Rád dává k dobru historku o pátrání po mladé dívce. Její matka byla hodně nervózní a záchranáře neustále popoháněla. "Uklidňovali jsme ji, že je venku krásný jarní den a že dcera bude určitě v pořádku," uvedl Bíca.
Nakonec se ukázalo, že dívka se neztratila v horách, ale do pokoje ve vedlejším domě. Pochopitelně ne sama, ale s chlapcem.
Horská služba působí v současné době Jizerských horách na šesti stanicích - v Bedřichově, Rejdicích, na Ještědu, Jizerce, Špičáku a Severáku. V zimní sezoně tam slouží dvanáct profesionálních záchranářů. K ruce mají přes čtyřicet dobrovolných členů.
