„Pokoušíme se hotelu vrátit noblesu,“ přiznal ředitel hotelu Miroslav Souček. „Je hezké sledovat, jak se lidé zastavují a fotí si hotel, protože nikdy dříve si nevšimli, jak je pěkný.“
Krátce po otevření hotel Zlatý Lev navštívil rakouský arcivévoda František Ferdinand d’Este.
Nejvíce toho kolemjdoucí uvidí zvenčí: už dva roky se Zlatý lev pyšní pěknými dřevěnými replikami původních oken, které nahradily okna z dob socialismu. „Opravili jsme fasádu a obnovili jsme na ní ty krásné zlaté lvy. Nechali jsme si udělat sondu a zjistilo se, že se na jejich dekoraci použil speciální zlatý olej,“ prozradil Souček.
Náhodou se podařilo odkrýt na čelní straně fasády i zdobné erby. „Byly tam jejich zbytky, načež jsme zjistili, že původně byly ještě zdobnější a vše jsme nechali obnovit.“
V šestapadesátém až devětapadesátém roce vznikly vedle hlavního vchodu na místě původních teras dvě přístavby. „Byly to krabice, které se ke stylu hotelu nehodí, navíc zakryly štuky zepředu na fasádě. Hodlali jsme zbourat obě. Nepodařilo se nám ale sehnat dost peněz a zlikvidovali jsme jen jednu,“ vylíčil Souček.
Nicméně rádi by odstranili i onu druhou. „Přístavby byly velmi bytelně provedeny. Tu jednu jsme rozebírali sbíječkami, protože v době stavby se asi připravovali na třetí světovou válku a vytvořili těžkou železobetonovou konstrukci,“ kroutil hlavou ředitel hotelu.
Dřevotříska skrývala poklady
Také uvnitř se narazilo na řadu nehezkých dědictví socialistických stavebních úprav. „Uvnitř se někde dřevotřískami překrývaly pěkné věci. Všechno to dnes ohromně vyniklo, stejně jako detaily z devadesátých let, kdy se tady vystřídalo několik majitelů a každý měl pocit, že musí hotel vylepšit něčím, co bylo v té době moderní,“ řekl Souček.
Hotel byl postavený v letech 1904 až 1905 a jedná se o slohově nejčistší libereckou stavbu ve stylu florální secese.
Bohužel to byly věci z nekvalitních materiálů a hlavně to tady plácali dělníci z Východu, kteří se na tom teprve učili. Dělali například díry do mramoru a podobné věci, takže řadu toho zničili. A my to teď opravujeme,“ popsal Souček.
Kdokoliv dnes staví, ví, že sehnat dobré řemeslníky není jednoduché. „Nám se podařilo zajistit kameníky a štukatéry ještě ze staré školy, kteří mají ještě stavovskou čest a když něco udělají, tak chtějí, aby to dobře vypadalo. A je radost je sledovat. Byl jsem zvyklý, že to tady někteří dělníci v pátek o půl druhé zabalili a zmizeli a potěšilo mě, že proti nim naopak jeden z těchhle starších pracantů přišel ještě extra v sobotu, aby práci dodělal. Kvůli tomu, že jsou pečlivější, třeba některé práce trvají déle. Ale stojí to za to,“ radoval se Souček.
Na rekonstrukci spolupracují i památkáři. „Jsme za to rádi, protože mají k dispozici spoustu materiálů a informací, k nimž bychom se jinak jen těžko dostávali. Já sám jsem se snažil několik let dohledat dostupné materiály o hotelu. Zvnějšku to jde, ale zevnitř je to téměř nemožné, protože většina dokumentace se dochovala až z období po obrovské rekonstrukci v devětapadesátém roce. Mimochodem, tehdy do krásné pamětní knihy, v níž jsou všichni ti členové královských rodů a další světoznámí věhlasní hosté, napsal nějaký pán, že hotel je zrekonstruovaný a bude konečně sloužit socialistickému lidu a ne buržoazním vykořisťovatelům,“ pozdvihl obočí Souček.
Restaurace, recepce a lobby za sedm milionů
Stávající etapa rekonstrukce, která navazuje na tu před dvěma lety, zahrnovala restauraci, recepci a hotelovou lobby. „To je celkem rozsáhlý prostor, navíc velmi frekventovaný. O to to bylo složitější. Pokračovat budeme ještě dál, protože plánů máme daleko víc,“ nastínil ředitel.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
V roce 2014 činily náklady na rekonstrukci zhruba devadesát milionů. „Stávající opravy zatím ještě přesně vyčísleny nejsou, ale cena prací v hotelové hale a restauraci se pohybuje kolem sedmi milionů,“ informoval ředitel.
Do provozu hotel roku 1906 slavnostně uvedl samotný rakousko-uherský císař František Josef I. Za více než století v hotelu nocovala taková jména, jakými byli skladatel Johann Strauss, polárník Roald Amundsen, olympionik Emil Zátopek, prezident Edvard Beneš, vůdce Adolf Hitler a jiní.
„Některé světové osobnosti, které mají hromadu peněz, mají překvapivě skromné požadavky. Jediné, o co například stála Ivana Trumpová, byl fax. Protože ona neposílá e-maily, ale krasopisné dopisy, které pak odfaxuje. Zatímco třeba neporovnatelně méně známí sportovci, kteří u nás bydleli, chtěli mít na pokoji ve čtvrt na dvě tamto, ve čtvrt na tři zase ono, banány byly moc velké a mandarinky zase moc malé, do toho do pokoje pořád běhá nějaký kustod a nosí kopačky, protože tyhle jsou pěkné, ale ty druhé zase nosí štěstí... inu, není to občas lehké, i když později se tomu člověk zasměje,“ uzavřel Souček.
