Publicista, spisovatel a dlouholetý redaktor liberecké MF DNES Jan Šebelka...

Publicista, spisovatel a dlouholetý redaktor liberecké MF DNES Jan Šebelka uvádí na knižní trh dílo, které mapuje život legendy Jizerských hor - Gustava Ginzela. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Nebyl to blázen, ale vzdělaný muž, říká autor knihy o legendě Ginzelovi

  • 1
Hodně přízvisek obdržel za 77 let svého života ten zvláštní svérázný obyvatel legendárního Hnojového domu na Jizerce. Říkali o něm, že je podivín, cvok, blbec, prosťáček, zvláštní druh pábitele...Podobné věci si o Gustavu Ginzelovi myslel i liberecký spisovatel, publicista a redaktor MF DNES na penzi Jan Šebelka.

Tedy až do doby, než se začal nořit do stovek vzpomínek Ginzelových přátel.
Výsledkem je kniha Podivín, který okrášlil svět, jež nese podtitul Aneb vzpomínání na Gustava Ginzela. V pátek večer se dočkala slavnostního křtu ve velkém sále liberecké knihovny.

„Přiznám se, že jsem Ginzela chtěl popsat jako takovou podivnou figurku. Jenže čím víc jsem o něm slyšel vyprávění a čím víc jsem měl sepsaných příspěvků od pamětníků, tím jasněji jsem si uvědomoval, že před sebou nemám toho člověka, za kterého ho všichni neznalí měli. Tedy bláznivce a blbce. Ale že naopak šlo o vzdělaného, jemného a citlivého muže. Člověka, který se před lidmi spíše schovával a málokoho si pouštěl k tělu,“ vysvětluje Šebelka.

Jak se v právě pokřtěné publikaci píše, vše o Ginzelovi „vyprosil, sestavil, editoval a napsal“ Jan Šebelka, ale v knize najdeme i řadu sepsaných vzpomínek od nejrůznějších osobností, například od dlouholetého kaplana věznice ve Valdicích Aleše Jalušky, znalce Jizerských hor a spisovatele Miloslava Nevrlého či bývalého vyslance v Kolumbii, etnologa Mnislava Zeleného.

„To byla asi nejtěžší část práce. Všichni byli obrovsky nadšeni, ale horší pak bylo je donutit, aby svůj příspěvek sepsali a včas poslali,“ říká spisovatel, který nápad na sepsání vzpomínek na Ginzela nosil v hlavě asi pět let.

Vzpomínek a příspěvků se Šebelkovi sešlo více, než kniha nakonec unesla.

Historky se často opakovaly

„Hodně historek se opakovalo, tak jsem to musel trochu korigovat. Každopádně přišlo i dost příspěvků z Německa. Málokdo dnes ví, že do Hnojového domu chodili na návštěvu více Němci než Češi. Proto přemýšlím již teď o druhém dílu knihy, který by mohl vyjít německy,“ prozrazuje Šebelka.

V knize najdeme třeba takřka neuvěřitelné cestovatelské dobrodružství Ginzela z počátku 60. let minulého století. Tehdy dobrodruh procestoval takřka celé Rusko na jakýsi pas z Hnojového domu, jenž měl na obalu rudou hvězdu.

„Celníci vůbec nevěděli, co s tím mají dělat. Mysleli si, že jde o nějakého pověřence Moskvy, a tak ho pustili,“ připomíná Šebelka.

Známá je i historka o tom, že Ginzel sbíral po Jizerských horách zbytky jídla po závodnících Jizerské padesátky a pak z tohoto proviantu vařil guláš pro „enderáky“.

Příběh je ale pravdivý jen zčásti. „Ve skutečnosti z toho dělal jídlo pro kočky. Podle jeho bratra totiž Gustav neuměl pořádně uvařit ani čaj. On si historky nevymýšlel, jen je trochu přibarvoval, aby byly atraktivnější,“ dodává Šebelka.