Váleček na zdech, stejně jako dřevěné obložení stěn a masivní stoly a lavice tu i nadále zůstaly.
„Stěny malovali stejní kluci, kteří tu malovali před dvaceti lety, kdy jsme v Jelenovi začínali. Váleček bylo nutné zachovat, protože stěny jsou křivé a váleček schová veškeré nerovnosti,“ usmívá se provozovatel Jelena Petr Frühauf.
Na zdech pivnice se v duchu názvu podniku skví lovecké trofeje. Nově je doplnily nejrůznější staré obrazy.
„Neříkám, že jsem sběratel, ale něco jsem nashromáždil, hlavně u baru jsou pozoruhodné kousky. Hospoda byla vždycky kulturním stánkem a sedět v ní neznamená jen pít pivo za pivem. Obrazy přitáhnou pozornost, dá se na ně koukat, povídat si o nich a při popíjení se člověk kulturně obohatí,“ míní Frühauf.
Rekonstrukce přinesla výraznou novinku: v přední části hospody u pípy se už nekouří, cigaretu k pivu si lze vychutnat už jen v zadní místnosti.
„Chtěl jsem udělat celou hospodu nekuřáckou, ale kvůli zákazníkům si to nemůžu dovolit. Přitom všude ve světě se už nekouří, nikde s tím nemají problém a chodí kouřit ven. A hospodským přesto tržby stoupají,“ říká Frühauf.
Za čas ale patrně začne platit protikuřácký zákon, který zakáže cigarety v hospodách úplně. Nepřestanou sem štamgasti chodit úplně? „Myslím si, že ne, nikde v cizině to tak nebylo,“ soudí Frühauf.
Jedním z důvodů zkrášlení Jelena bylo udělat někdejší zakouřenou špeluňku hezčí.
„Štamgastů ubývá a je potřeba lákat lidi na příjemné prostředí. Když máte hnusnou hospodu, nemůžete se divit, že hostů je čím dál míň. V okamžiku, kdy máte všechno v ažuru, už jste na tom líp,“ říká Frühauf.
Loni po metanolové aféře dostaly hospody velký úder.
„Další ránu zasazují supermarkety. Já kupuju pivo za třináct korun. Prodává se samozřejmě dráž a v obchodě máte přitom pivo za devět korun. Člověk se proto logicky snaží klientelu zachovat a rozšířit. A to byl jeden z kroků, proč jsme Jelena takhle vylepšili.“
Frühauf provozuje Jelena už dvě desítky let. „Nastoupili jsme sem krátce po revoluci. Tehdy to docela šlo, lidi byli zvyklí ještě ze socialismu chodit často do hospod. V té době jsme tady točili pět až šest hektolitrů piva denně,“ vzpomíná Frühauf.
Dnes jsou ony časy tytam. „To češství, spojené s chozením do hospod, se pomalu vytrácí. Dneska se totiž vytočí jeden hektolitr, když je silný den, nanejvýš dva. Lidi chodili každou chvíli, dneska spíš hodně pracují a jdou na pivo jednou za týden nebo za měsíc. Hospodské podnikání dneska už není zdaleka tak růžové,“ srovnává Frühauf.
