Od svých studentských let se živil jako překladatel, tlumočník a průvodce. Před zhruba deseti lety si však v rámci studia regionu přečetl publikaci o předválečných rekordech ve výstupech na liberecký Ještěd.
„Profesor Nevrlý tam píše o člence německého ještědského spolku Lilly Flassakové, která v roce 1937 během jednoho roku zdolala horu celkem 709 krát a současně podotýká, že tento rekord už bezpochyby nikdy nebude překonán,“ vzpomíná Mánek.
Slova z publikace mu nedala spát, a tak na Nový rok 2006 vyrazil za překonáním tohoto rekordu. A podařilo se, do Silvestra toho roku stanul na vrcholku celkem 1054 krát a zapsal se tak do české Guinessovy knihy rekordů. Od té doby nepolevil a koníček mu vydržel dodnes.
Za tu dobu poznal krásy i stinné stránky ještědských svahů. „Vadí mi jedinci, kteří v lese nechávají binec. Snažím se to sbírat, ale když někdo nejen že nechá v lese lahev, ale ještě ji rozbije na padesát kousků, je to nepříjemné,“ říká Mánek a pokračuje: „Všichni mají doma uklizeno, zouvají se div ne na ulici, ale pak nechají nepořádek v přírodě.“
Fyzičku udržuje na kole i lyžích
Pro Mánka není zdolávání Ještědu jediným pohybem. Jezdí na kole nebo lyžuje.
„Člověk by se měl pořád hýbat, aby neztloustl, nezapomněl, jak se to dělá. Je to ostatně stejné jako se sexem,“ vysvětluje s nadsázkou. A ke vztahu k ženám přirovnává i dobývání vrcholu hory. „Nejradši mám trasu pod lany, ale celkem jich střídám asi osm. Je to jako s holkama, taky se musí střídat.“
S prvním prázdninovým dnem ale trasy dostřídal. Vydal se na poslední, dvouapůltisící výstup. Posilněn cigaretou a malým pivem. „To si většinou dávám až za odměnu nahoře,“ vysvětluje. Cigaretu si ale neodpouští nikdy. „Člověk musí mít radost ze života,“ dodává.
Posledním zdoláním hory si další ze svých radostí splnil. Dosáhl poloviny výstupů, které za svůj život uskutečnila další Němka, Frieda Mandeliková. „Nejsem už žádný mladík a ani zdravotně to není ideální. Měl jsem čtyřikrát zlomená žebra, jednou přeražený nos, tři operace kyčelního kloubu, zlomený kotník, tenisový loket,“ zamýšlí se. I proto se rozhodl skončit.
„Ale třeba mě procházky kolem přehrady a vysedávání v hospodě brzy omrzí a sem tam si na něj vystoupám,“ zakončuje.
