Jedním z odsouzených je i bývalý primátor Jiří Kittner. „V současné době musí každý politik počítat s tím, že může skončit před soudem,“ říká.
Loni trestní senát všechny obviněné zprostil obžaloby. Minulý týden vás okresní soud naopak uznal vinným. Překvapil vás rozsudek?
Víte, já se k tomu nebudu vyjadřovat. Informací je o tom dost a vy novináři si tak můžete udělat sami svůj vlastní obrázek. Celá kauza ještě není u konce, a já se dohodl se svým právním zástupcem, že ji nebudu komentovat, dokud neskončí.
Možná by ale měli politici počítat s tím, že za svá rozhodnutí mohou být i trestně odpovědní.
Ano, v současné době s tím počítat musejí. Dovádí je k tomu společenská hysterie i fakt, že politika se dnes dělá na státním zastupitelství a v policejních kancelářích. Vám přijde normální, že dnes soudíme věc, která se stala před osmi lety? A že všech těch třiadvacet zastupitelů žije už několik let s tím, že jsou obviněni? Jak se mají očistit?
Podobně je na tom nyní i hejtman Martin Půta nebo ředitel nemocnice Luděk Nečesaný. Také oni jsou obviněni, ale ve svých funkcích zůstávají a odstoupit nechtějí. Rozumíte jim?
Vždyť je to přece celé nesmysl. Obvinit někoho, ať už je to dobře nebo špatně, je poměrně jednoduché. Ale pak už tady není žádný tlak na to, aby se to vyřešilo. Kauza třiadvaceti zastupitelů se táhne osmý rok a konec je v nedohlednu, není tam žádná lhůta, může to trvat třeba deset let. Ale za tu dobu už jsou ti lidé dávno vyřízení. A představa, že se očistí a vrátí do politiky? Kam? Na kraji už bude nový hejtman, to ho zase odvolají, protože ten před ním byl obviněný neprávem? Takže chápu, že Půta odstoupit nechce, protože teorie o tom, že odstoupíte, očistíte se a vrátíte, prostě v praxi nefunguje. Státní zástupci dnes nemají žádnou zodpovědnost za to, co dělají a trestní oznámení se používá jako součást politického boje. Politik, který není z ničeho obviněný, by vlastně v politice ani neměl být, protože nic neznamená.
Obviněný jste byl i v kauze údajných machinací s pozemky a budovami v areálu na Ještědu a ve Vesci. V tomto případě jste ale byl zproštěn a letos v září vám stát přiznal i odškodnění přes dvě stě tisíc korun jako kompenzaci za náklady spojené s obhajobou. Nezvažoval jste, že byste žádal odškodné i za poškození dobrého jména?
V podmínkách České republiky musíte všechno prokazovat, ale jak chcete prokázat, že vám uškodilo, když se o vás psalo v novinách a mluvilo v televizi. Že máte problém sehnat zaměstnání. Pokud vím, tak největší odškodné v této oblasti zatím vysoudila paní Vondráčková, a to bylo 150 tisíc, tak to je přece směšné, za to mi to nestojí. Dokud justice nezmění názor na to, že existuje něco jako nedokazatelná újma, tak se nic nezmění. Protože důkaz, že vám vláčení po médiích ublížilo, prostě nepřinesete.
Za rok budou krajské volby. Nezvažoval jste, že byste se vrátil do politiky?
Tak nikdy neříkej nikdy, ale i když jsem byl různě nabádán, tak jsem se rozhodl, že kandidovat nebudu, minimálně na nějakou dobu se tak moje rozhodnutí vstoupit do politiky odkládá. Mám výhodu v tom, že politika je pro mě koníček, v zásadě jsem se stal svobodnějším, mohu si říkat, co si myslím.
Už dvakrát za sebou ODS v Liberci prohrála volby. Proč se jí tady nedaří tak jako například ve Frýdlantu nebo ve Smržovce?
Liberec je přece jen jiné město, než třeba Frýdlant, tam je ta politika trochu jiná, v Liberci už se více podobá té velké politice. Ale v zásadě se říká, že velké volby se dají vyhrát dvakrát, malé třikrát a cokoliv nad tím je zázrak. A lidé touží po změně a v případě Liberce toho někteří využili. Lidé se unaví i samotnou osobou primátora. Máme třeba pocit, že Margaret Thatcherová byla premiérkou věčně, ale ona tam byla jen deset let. Já byl primátorem jedenáct let a když se podíváme na novodobou historii, tak kromě Jaroslava Kubery z Teplic neznám nikoho, kdo by tam vydržel tak dlouho.
ODS by měl vést do krajských voleb právě starosta Frýdlantu Dan Ramzer. Má šanci vyhrát?
Nechci volby hodnotit, ale myslím, že Dan Ramzer je silná osobnost. Je jasné, že politik z Liberce je víc vidět, než z Frýdlantu, ale pan Ramzer je schopný vést ODS a obstát v krajských volbách.
Než jste se stal primátorem, byl jste ekonomickým náměstkem firmy Syner. Vazby na tuto stavební firmu vám vaši protivníci často vyčítali. A dodnes si myslí, že jste byl do vedení města dosazen proto, abyste jí mohl přihrávat zakázky.
Já jsem se ale stal primátorem náhodou. Nechtěl jsem jím být, kdyby ano, tak už jsem v roce 1998 šel jako jednička za ODS do voleb. Ale já tu ambici neměl a odmítl jsem to. Jenže pak odvolali mého předchůdce a volba padla na mě. Ale přece pokud by byly úvahy o mém angažmá správné a racionální, nikdy bych se primátorem nestal. Je daleko lepší být členem rady, to na vás není zdaleka tolik vidět a přitom máte stejný hlas jako primátor.
Když jste z politiky odešel, sháněl jste si zaměstnání sám nebo jste využil svých kontaktů a známých? Nenapadlo vás vrátit se třeba zpátky do Syneru?
To, že se dnes živím jako osoba samostatně výdělečně činná je sice moje rozhodnutí, ale jen částečně. Poměrně rychle jsem zjistil, že někteří zaměstnavatelé si, vcelku logicky, nebudou na rovině dělat kopec, pokud by mě měli zaměstnat. Někteří vám to řeknou na rovinu, někteří se schovají za to, že našli lepšího, což samozřejmě může být pravda. Takže ano, uvažoval jsem o tom, že budu někde zaměstnán, ale několik mých pokusů neskončilo dobře. A vrátit se do Syneru? Člověk dvakrát do stejné řeky nevstoupí. Je to velmi složité, nemůžete se vrátit na stejnou odbornou pozici, když za těch jedenáct let se obor posunul úplně jinam. My dnes pořádně nevíme, co s těmi bývalými politiky dělat. Když působí jen ve veřejné sféře, tak je to bráno jako trafika, ale kam mají jít jinam, když za ta léta už svou původní kvalifikaci nemají. Musejí se nějak živit.
Co tedy vlastně dnes děláte, co vás živí?
Nabízím ekomomické poradenství a jedna z mých současných výhod je, že na tyto otázky mohu odpovídat: Co je vám do toho? Mám živnostenský list a několik klientů.
Když jste začal podnikat, bylo vaše jméno spíše na obtíž, nebo vám pomohlo klienty získat?
Moji klienti se rekrutují spíše z lidí, které jsem nějakým způsobem znal a nejsou jich desítky. Představa, že si vás někdo najde na internetu, nefunguje. Ale na uživení mi to stačí. Navíc jsem stále v managementu Severočeské vodárenské společnosti, což mi zabírá dost času, ale je to práce, která mě baví, a za níž mám také nějaké peníze.
Byl jste primátorem jedenáct let. Za vaší éry se postavila mimo jiné i obchodní centra Forum či Plaza ve středu města. Považujete rozhodnutí povolit investorům výstavbu stále za správné?
Ale to je omyl myslet si, že my můžeme centra povolit, nebo nepovolit. Nezáleží na tom, co chceme. V případě Perštýna jsem i těm majitelům říkal, že to nemůže dobře dopadnout, a také jsem měl pravdu. Ale stále tvrdím, že doba, které jsem byl reprezentantem, posunula Liberec o obrovský krok dopředu z takového šedivého města do průmyslového města, které nám ostatní závidějí. Setkal jsem se tady s primátorem Mostu, a ten říkal, co by za to dal, kdyby Most vypadal podobně jako Liberec. A vemte si třeba Forum. Všichni mluví o tom, jak je to hrozné, jak to hyzdí centrum, ale proč sem tedy ti lidé chodí, když to tak nenávidí? Přijde mi to postavené na hlavu. Ale to, co se tady za nás udělalo, zhodnotí až další generace.
Takže všechny kroky, které jste jako primátor podnikl, byly správné? Nic byste nezměnil?
Možná kdybych věděl, co se bude dít kolem mistrovství světa v roce 2009, tak bych do toho už znovu nešel. To byl projekt, který jsem zdědil, nevymyslel jsem si ho, jen v něm pokračoval. Nechal jsem se bohužel přesvědčit, abych po třech neúspěšných kandidaturách šel ještě do čtvrté. A pak to dopadlo, jak to dopadlo, minimálně politicky mi to uškodilo hodně. Na druhou stranu, v cizině je mistrovství hodnoceno jako úspěšné, měli jsme smůlu, že proběhlo v době, kdy nastávala krize a těch lidí prostě nepřijelo tolik, kolik jich přijet mělo, jen na vstupenkách byl propad asi 70 milionů korun. Po mistrovství zůstal dluh, otázka je, kdo za to mohl, bez veřejných peněz se takováto akce nikdy nezaplatí.
Setkal jste se s tím, že by vám někdo vyhrožoval, nebo nadával, že jste zadlužil město?
Nikdy to nebylo nic vážného. Já mám pocit, že dnešní doba je doba sráčů. Stává se, že nějaký hrdina kolem mě prochází a začne nadávat na zloděje. A když se ho přímo zeptám, zda mluví na mě, tak buď rychle uteče, nebo to zapře. Nemá odvahu říci mi to do očí.
Líbí se vám, jakým směrem se dnes ubírá Liberec?
V dnešní době, která tady je, těžko říci. Mě samotného zajímá, kdy se lidé nabaží těch výborných projektů, za kterými nic není. Víte, možná má největší chyba byla, že jsme měli pocit, že bychom měli něco dělat, někam se posouvat. Dnešní doba přeje lidem, kteří nedělají nic, jenom hovoří hezky do novin. Liberec dnes stojí, nikam se neubírá, současná reprezentace jenom dodělala několik našich projektů, ale nic dalšího. Já jim říkám politici zítřejšího článku, udělají a řeknou cokoli, aby v zítřejších novinách byli za pašáka. Ale pokud je to jedno voličům, tak je to v pořádku. Akorát, že Liberec se nikam neposouvá. Před půl rokem jsem zachytil velkou aktivitu, že se koupí Liebiegův zámeček, vypíše referendum, a teď? Nic, ticho, přitom minimálně vypsat referendum je otázka chvíle. Pokud něco chci udělat, tak to udělat musím, a až teprve můžu říkat, že to nevyšlo.
Nedávno ale současná vláda na radnici přišla s plánem znovu oživit stavbu tramvaje do Rochlice, ovšem, podle nich logičtěji, přes třídu Milady Horákové. Vy jste ji ale chtěli vést vrchem.
To je letitý spor. Máte skupinku renomovaných odborníků, kteří stojí za první variantou a pak druhou skupinu renomovaných odborníků, kteří zase obhajují druhou variantu. A nikdy se spolu nedohodnou, takže pak to musí rozhodnout politik. A protože my jsme tehdy zvážili, že ta vrchní varianta přes Broumovskou má větší šanci na uskutečnění, tak jsme se rozhodli pro ni.
Pátým rokem už nejste primátorem Liberce. Stýská se vám po vládnutí?
Nejsem moc typ na ohlížení se do minulosti. Byla to krásná etapa mého života a nedá se zapomenout ani vymazat. Měla své klady i zápory. Třeba ta kancelář je nádherná. A chybí mi i vítání občánků, nebo svatby. To jsem dělal hrozně rád, odpočinul jsem si tam. Když jsem oddával někoho blízkého, napsal jsem projev, vytiskl a předal novomanželům, aby pak už na žádné jiné svatbě nezazněl. Škoda jen, že jsem nikdy nikoho neoddával v balonu, to bych moc chtěl.
