Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kaple v Liberci přiblíží utrpení zajatců, říká architekt David Vávra

  8:30aktualizováno  8:30
Jako svérázný průvodce Šumným Libercem pomáhal architekt David Vávra lidem otvírat oči a ve zdánlivě tuctových stavbách vidět klenoty. Možná se časem sám pod zajímavou stavbu v Liberci podepíše. Pro společnost Archa 13 vytvořil studii památníku upomínajícího na zaniklý zajatecký tábor v Ostašově.

David Vávra představuje v Liberci svůj projekt. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

V době první světové války v něm bylo internováno na 50 tisíc vojáků. Měl tedy tolik obyvatel jako tehdejší Liberec. Projekt bude kombinovat pietu s muzeem, vzdělávacími i kulturními aktivitami. Pokud se jej podaří dotáhnout do konce, cena se může vyšplhat na 50 až 100 milionů korun.

Fotogalerie

Dominantou památníku má být Kaple smíření spojená s rozhlednou. Jak by kaple měla vypadat?
Záměrně má kruhový půdorys, aby se odlišila od účelových staveb, které jsou určitou replikou tehdejšího urbanismu zajateckého tábora. Měla by to být ocelová konstrukce s dvojitým pláštěm, který v sobě ukrývá schodiště. A vždycky na mezipodestách se prochází přes prosklené plochy. Tedy několika rameny se vystoupá nahoru. Mám ideu, že by obsahovala čtyři prosklené kříže, které by měly barvu těch národů, které se konfliktu zúčastnily. To jsou Rusové, Italové a Rakušané, ale i Češi.

Kaple je pietní místo. Proč se kombinuje s rozhlednou? Nejde to proti sobě?
Nejde. Kaple by měla být místem, kde by se určitou hrou mělo přiblížit utrpení. Nemělo by jít o trudnomyslnou věc, proto by kaple byla spojená s rozhlednou. Lidé by šli za účelovou věcí, rozhlednou a nevědomky by v prosklených stěnách vytvářeli stíny a pohyb. Ty by symbolizovaly zmařené životy nebo lidi, kteří tímto územím jen prošli a zanechali tu jen stín.

Pokud vím, jste autorem například dřevěné kaple U Kunclova nebo přestavby kostela v pražském Bráníku. Liberecký projekt Kaple smíření a památníku zajateckého tábora, kde trpěli lidé, je vám tedy blízký?
Málokdy dělám něco, pokud vůbec kdy, co se mi nelíbí. Zároveň se snažím dělat to, co mě baví. A to je i v tomto případě. Navíc je to stavba v současném rozpoložení společnosti i nutná.

Jak to myslíte?
Nejen připomenutím určitého utrpení lidí, ale i těmi dalšími plánovanými stavbami. Vedou současnou generaci k tomu, že si mají vážit svobody a že pro ni musejí něco udělat. Nebo si aspoň uvědomovat, že pro tu svobodu dělají jiní lidé něco za ně. Dnes se to bere opravdu příliš samozřejmě a nechci, aby to znělo jako klišé.

Nejsem si jistý, jestli jsou dnes lidé schopni ocenit sakrální stavbu. Dnes se staví spíš obchodní domy a většina společnosti je podle mého orientována zcela jinak. Nebo podle vás nazrál čas, že se lidé obrací k duchovnu?
To asi nemůžu změřit, je to strašně individuální věc. Nikdo nevidí do těch duší. Tím, že se hlásí k církvi možná pětina obyvatel nebo méně, neznamená, že je společnost duchovně nevyspělá. Je to věc nějakého citu a člověk se nemusí hlásit k církvi. Přesto má povědomí o nějaké síle, která ho překračuje. Kaple by v záplavě obchoďáků plnila to, co kdysi bylo v Kuksu. Na jedné straně řeky byl špitál s kostelem, na druhé všechny budovy zámku, kde probíhal ten taneční život. Oni se ale vždycky podívali přes tu řeku, kde hořelo věčné světlo a bylo to takové memento mori. Kaple by plnila i tu myšlenku mysli na smrt, i když by to dělala třeba zábavnou věcí - rozhlednou a lidé by si to v prvním plánu ani neuvědomili.

Naťukl jste i další stavby, které by v dalších etapách dotvořily památník. Jaká je tedy vaše představa?
První věcí je muzeum, připomenutí toho, čím vlastně zajatecký tábor byl. Muzeum zajateckého tábora by bylo v replice domu z té doby. A má tři prostory. Vstupní se zázemím, potom částečně přednáškový prostor a samotná expozice. Součástí závěrečného prostoru by mělo být šest kójí, které by upomínaly na jeden den zajatce.

Co by v nich mohlo být?
Třeba tehdejší postele, noční stolky, knížky. V další by mohlo být to, co v táboře dělali za činnosti, další by mohla být marodka. Líbilo by se mi, kdyby tam byly modelově stejné situace, co jsou v dnešní v armádě. Jak se spí dnes, čím se vojáci dnes baví.

Možná i díky vaší hře Mlýny jsem vždycky myslel, že jste spíš antimilitarista. Získal jste na armádu jiný náhled poté, co jste se nedávno vrátil z Afghánistánu, kde jste hráli pro české vojáky?
Ten názor mám už déle. Od doby, co přestala existovat socialistická armáda a vzpomněli jsme si na prvorepublikovou armádu, která nás chtěla bránit a nebylo jí to umožněno. Bohužel, armáda je nutná. To nebezpečí si uvědomuji. A pacifista nejsem, nepřítel toho vždycky zneužije. Ne, že bych se do armády hrnul, ale strašně oceňuji její existenci.

Co s odstupem let od natáčení Šumných měst soudíte o architektuře současného Liberce?
Je dobrá. Knihovnu se synagogou pokládám za jednu z nejlepších knihoven, aréna je adekvátní velikosti města. Lázně jsou přestavěné na bezvadnou galerii, které jsou k vidění na západě, je tu kvalitní vysoká škola. Nebo tramvaj, která jezdí z jedněch hor do druhých. Je to pozoruhodné místo.

Jmenoval jste zrovna stavby spojené s kauzami a jistou pachutí.
S těmi kauzami se zbytečně trýzníte. Důležité je to, co vzniklo. Tím ale nechci ospravedlňovat nějaké nečisté praktiky, pokud někde jsou.

.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.