Reklama

Z kastelána Hrubého Rohozce bude slečinka. Na blogu o životě na zámku

  • 0
Převtělí se do krásné, inteligentní sedmnáctileté dívky, i když je mu už přes čtyřicet. Kastelán ze zámku Hrubý Rohozec a spisovatel Jiří Holub se nicméně promění jen virtuálně, na internetovém blogu.
Jiří Holub se bude v blogu svěřovat s historkami, které se dějí na Hrubém...

Jiří Holub se bude v blogu svěřovat s historkami, které se dějí na Hrubém Rohozci i jiných památkách. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Webovým zápisníkem však nechce konkurovat svému kolegovi Evženu Bočkovi, jehož humoristický román Poslední aristokratka se zařadil mezi bestsellery.

„Knížky kolegy Bočka se mi líbí, vidím se v nich stejně jako naši průvodci,“ říká Holub, autor knížek pro děti Jak se zbavit mstivý Soni, Vzpoura strašidel a Kolik váží Matylda. Pro dospělé napsal příběh z pochmurných 50. let minulého století Zádušní mše pro hraběnku a temný thriller z poválečných Sudet Prostě na mě zapomněli.

Kastelán: Přišlo by mi líto, kdybych se nepodělil

„Nepředpokládám, že napíšu něco podobného a tak úspěšného jako Evžen Boček. Ale na Hrubém Rohozci a u kamarádů kastelánů na jiných památkách se děje tolik zajímavých věcí, že by mi přišlo líto, kdybych si je nechal jen pro sebe,“ tvrdí hruborohozecký kastelán.

Reklama

„Některé historky jsou jen veselé, jiné plné černého humoru, další vypovídají o absurditě života. Jako vypravěčku jsem si vybral sedmnáctiletou dívku, podle vzoru jedné naší průvodkyně. Na zámek přišla plná ideálů o prohlídkách, při nichž jí vzdělaní a milí návštěvníci visí očima na půvabných ústech. Každodenní realita ji ale ze snů probere.“

Jako příklad potíží, do nichž se personál na památkách dostává, uvádí Holub například návštěvu starší matky s pomateným synem a... S živým ježkem.
„Paní dorazila s velkými zapáchajícími nákupním taškami. Přemluvili jsme ji, ať je nechá na pokladně, i když jsme tam pak museli dlouho větrat,“ vzpomíná Holub.

„Ale žena z jedné tašky vytáhla ježka. Přesvědčovali jsme ji, že se nehodí, aby ho brala na hodinovou prohlídku. Odpověděla nám, že je přece hodný. V komnatách nosila ježka na dlani. Ne všude se mu líbilo a když se schoulil do klubíčka, bodlinami píchal svou majitelku do dlaní. Tak ho vždycky dloubla prstem do bříška, ježek vydal zvuk a zase se pěkně rozbalil.“ Holub si uchystal do zásoby také absurdní situaci, během které se poeticky míněná oslava narozenin medvěda na jednom severočeském zámku změnila v krutý zvířecí masakr.

Rozepsané má dvě knihy

Blog kastelán spustí na jaře a čtenáři se tam rovněž dozvědí, jaký řetězec pohrom nastane, pokud turistku přepadne při prohlídce náhlá potřeba odskočit si na WC, ale není bohužel dostatečně rychlá.

Holub vydal svou poslední knihu v listopadu 2015. Má rozepsané další dvě - pokračování Vzpoury strašidel a drama, objevené na Hrubém Rohozci v korespondenci Des Foursů z první poloviny 20. století.

Jedna žena z hraběcí rodiny měla dítě s černochem, což mezi ostatními Des Foursy vyvolalo velké pozdvižení a nevoli. Přestali se s ní úplně stýkat. Protloukala se se svým malým černošským synem všelijak, dokonce prala prádlo v cirkusu nebo pracovala v kabaretu.

„Nějak se nemůžu pohnout z místa. U první knížky jsem zatím vymyslel jen začátek a konec. Pokračování Vzpoury strašidel mi jde líp,“ prozrazuje Holub. „Napsal jsem asi třicet stránek z osmdesáti. Ale i tak je strašidlo z rybníka, zakletá Kristýna, pořád ještě u akvabel v Praze, místo toho, aby už dávno plavala Vltavou za svým milým na svatbu. Alespoň že je na světě druhé vydání mírně upravené Matyldy. První se prodalo celé a zájem o něj nepolevoval.“

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

žádný příspěvek v diskusi

Reklama