"Mělo tehdy velký význam ve společenském a kulturním životě," říká Jiří Bock v publikaci, která vyšla v roce 2007 k 350. výročí založení obce a později liberecké čtvrti Františkov.
Biografu se za starého Rakouska podle jeho majitele Maxe Bondyho říkalo Zentralkino Bondy. Za první republiky změnilo kino název na Urania podle stejnojmenného vzdělávacího spolku, který zde vlastnil licenci.
"Po útěku židovského majitele před nacisty zde byly provedeny úpravy a kino bylo znovu otevřeno 20. ledna 1939 jako Zentral Lichtspiele. Jeho novým majitelem se stal Herrmann Hemmerling," píše Bock.
Po osvobození získal biograf název Zdar a k Prvnímu máji 1948 dostal, stejně jako ostatní liberecká kina, jméno podle hlavního města spřáteleného socialistického státu: Sofia.
Pod tímto názvem znali Liberečané kino až do jeho hořkého konce v sedmaosmdesátém; jen po srpnové invazi se krátce používal počeštěný původní název Central.
"To kino si jako dítě vybavuju," vzpomíná Petr Štěpánek z Liberce. "Chodili jsme tam s tátou. Vyprávěl mi, že budova stojí na pilotech zaražených v zemi, což mě jako malé dítě velice zaujalo a dlouho jsem přemýšlel, jak to asi vypadá."
Osud secesní budovy kina se naplnil po pouhých čtyřiasedmdesáti letech od jeho otevření.
Název Sofia zůstal, řidiči tak říkají křižovatce
U františkovského viaduktu se začal koncem osmdesátých let budovat důležitý dopravní uzel: sloučení silnice číslo 35 z Prahy do Frýdlantu a silnice číslo 13 z Liberce do Děčína. A bylo kvůli tomu třeba bourat. Hodně bourat.
Kino Sofia a bývalý hotel Zentralbahnhof na snímku Jana Pikouse, významného českého fotografa, který bydlí ve Františkově.
"V důsledku toho prakticky zanikla stará východní část Františkova, oddělená v roce 1859 železničním náspem," píše ve své knize Bock.
Kromě Sofie poslaly demoliční čety k zemi mnoho rodinných domů i továren. Název Sofie však kino přežil: mezi libereckými řidiči se tak dodnes říká složité křižovatce pod nádražím, která děsí k smrti žáky autoškol i přespolní šoféry.
Další výročí od otevření kina, které navíc na rozdíl od Sofie dodnes existuje, si Liberečané připomenou už záhy, 31. ledna příštího roku. Ten den totiž uplyne sto let od chvíle, kdy první milovníky pohyblivých obrázků uvítalo dnešní kino Lípa.
