„Když jsem udělal hezkou věc, na kterou jsem se těšil, nepřišli lidi, prodělal jsem a měl jsem pocit zmaru. A když bylo v klubu plno, tak to byli mladí, kteří dělali nepořádek, řešil se hluk, odpadky, do toho policie a všichni sousedi mi nadávali, že za to můžu já,“ posteskl si Bílý.
Už prý necítil žádnou radost. „Kladl jsem si otázku, proč to dělat. Protože to vynese peníze? To sice ano, ale výdělek pro mě nebyl tím hlavním. Chtěl jsem prostě pořádat pěkné akce, které dělám v Českém ráji, ale ve Viaduktu se to nepodařilo. A ve chvíli, kdy jezdím do klubu naštvaný z toho, že tam musím, nemá cenu to dělat.“
V květnu se bude konat ještě pár akcí, ale už žádný koncert. „Bude se vysílat hokej, takže všichni lidi budou stejně koukat jen na něj, s tím bojovat nehodlám,“ podotkl Bílý.
S rozhodnutím Bílého souhlasil i spoluprovozovatel Marek Jiran, známý z klubu Vlak, který před lety fungoval v areálu libereckých vysokoškolských kolejí.
„Chtěli jsme spolu ve Viaduktu dělat koncerty, živou muziku, akce, ale nebyl zájem. Tak jsme se rozhodli skončit. Kdyby mi bylo pětadvacet, možná bych ještě měl sílu, ale dneska už ne,“ přemítá. V podobném duchu uvažuje i Bílý. „Asi už jsem na to starý,“ připustil.
„Liberec je kulturně zaostalý“
Ani jeden z nich však pole regionálního showbusinessu zdaleka nevyklízí. „Každý máme ještě svoje vedlejší aktivity,“ řekl Jiran. „Já budu kulturní akce pořádat dál, ale už ne v Liberci. Ten je kulturně zaostalý. V menších městech jsou lidé rádi, že pro ně někdo něco dělá.“
Jan Bílý zase provozuje občerstvení ve Šťastné zemi. I on bude dál do svého zamilovaného Českého ráje zvát muzikanty a jiné umělce.
„Letos dělám dramaturgii několika menších festivalů,“ dodal. Klub Viadukt je nyní k pronájmu. „Volali mi nějací dva zájemci, že by si chtěli klub prohlédnout, ale zatím ještě nedošlo k ničemu konkrétnímu,“ informoval Bílý.
Jak budou oba provozovatelé na svůj bývalý klub vzpomínat? V dobrém. „Měl jsem to tam rád. Prostor to byl pěkný, podařilo se nám tam taky vychytat dobré ozvučení,“ ohlíží se Bílý.
Podobně to vnímá i jeho kolega. „Bylo to fajn. I když musím přiznat, že se mi svým způsobem teď i tak trochu ulevilo. Přece jen - ta věčná nejistota jestli se všechno povede, jestli přijdou lidi... to už mít nebudu,“ uzavřel Jiran.
