Nepomohlo ani to, že jej autoři nápadu umístili na poměrně frekventovanou ulici. Krádeži nezabránil ani kamerový systém v okolí. Tvůrci knihotoče cítí velké zklamání.
„Ještě v pondělí večer tam knihotoč byl. A dneska v poledne už jsme ho na místě nenašli,“ posteskl si jeden z tvůrců schránky na knihy Michal Paclt.
Po sytě žlutém domečku budou jeho autoři ještě pátrat v okolí, zatím jej ale nikde neobjevili. Vyzývají proto Liberečany, pokud někde knihotoč objeví, ať jej donese zpět do Kostelní ulice.
Za slovní hříčkou knihotoč se skrývala schránka plná knih. Kdokoliv a kdykoliv si některou z knih mohl vypůjčit a jako náhradu za ni přinést jakoukoliv svou knihu.
Autoři knihotoče se ale nevzdávají a rádi by novou půjčovnu knih umístili na jiném místě. Rádi by také získali reakce Liberečanů na svůj nápad. Lidé jim svůj názor mohou napsat na facebookové stránky Knihotoč Liberec.
Podle autorům byl o knihotoč zájem. Lidé si jen během pondělí rozebrali většinu z 80 vložených knih a přinesli několik nových kousků.
Knihotoče fungují v Anglii nebo Nizozemsku
Knihotoč je nápadem Hany Zemanové a jejích přátel. Inspirovala se u podobných projektů v zahraničí i v tuzemsku. Alternativní knihovny najdete ve starých telefonních budkách ve Velké Británii, výměna a putování knih mezi lidmi je populární také v Nizozemsku. U nás funguje třeba v Pardubicích.
„Strašně mě štve, že mladí lidé dnes vůbec nečtou. Chtěli bychom lidi přesvědčit, že čtení rozhodně není ztráta času. Že je to určitá alternativa trávení víkendu, času při špatném počasí a podobně,“ uvedla Zemanová.
Autoři nové liberecké atrakce by ji rádi rozšířili na dalších deset až patnáct míst po městě. „Původně jsem chtěla, aby byly knihotoče na každém větším sídlišti. Jenže jsou kolem toho dlouhá jednání a povolení od úřadů. Takže jsme zatím moc rádi, že nám vyšel vstříc místní arciděkan a mohli jsme knihotoč umístit ke kostelu,“ vysvětlila Zemanová.
Ta by do budoucna chtěla, aby podobné půjčovny fungovaly i u dětských hřišť. „Maminky by během hlídání děti mohly zalistovat knihou nebo časopisem,“ dodává Zemanová.
Nebýt zlodějů, v knihách se měly brzy objevit také lístečky, kam by lidé psali své jméno a datum, kdy si knihu půjčili, nebo jak se jim líbila.
