Nastala po rekordně dlouhém čase naprostého bezhoubí, zaviněného příšerným vedrem a nedostatkem srážek. Podhoubí si ale na svou šanci trpělivě počkalo. Probudil ho dvoudenní nepřetržitý liják těsně po polovině srpna.
Třeba kolem soušské přehrady se už za týden o hřiby skoro zakopávalo, kolik se jich ráz naráz vyrojilo ve smrčinách i smíšených lesích.
Na druhé straně hor směrem od Josefova Dolu k Liberci však ve stejné době nenašli houbaři málem ani prašivku.
„Tam, kde během nebývalého letního sucha přece jen víc zapršelo, houby rostly, a hodně,“ říká známý liberecký mykolog Zdeněk Pelda. „Jenže třeba o kilometr dál, tam, kam pruh deště nedosáhl, nebyly vůbec žádné houby. Zkušení lidé z houbařských kroužků je však dokázali najít i za největšího sucha v červenci, což se stalo například ve Velkých Hamrech na Jablonecku.“
Na konci října už o vodu v lesích nouze není. Hle, dokonce i cesta je konečně rozblácená a holínky na ní čvachtají. Jen tenké pramínky v širokých korytech potoků připomínají červencové, srpnové a dokonce ještě zářijové tropy.
Příroda vytváří pozoruhodné úkazy
Ve vlhkém lese nad Kryštofovým Údolím už trochu studí nohy a konečně pořádně promoklá příroda vytváří pozoruhodné úkazy. Ošklivé tmavé václavky, zmrzlé před dvěma týdny, kdy do kraje vtrhla dvě krutě ledová rána, obaluje skvostný závoj z bílé plísně.
Avšak o kousek dál splývají s hnědou zemí suchohřiby alias slaďáky. Hned pět pohromadě na dvou metrech. Svým vzhledem však již odpovídají pokročilému podzimu. Ke krasavcům ze začátku měsíce mají daleko, předaleko.
Barvy zašlé a bez jiskry, spodky klobouků mnoha exemplářů jsou nepěkně ublemcané až blátivé. Ale na horké mramorové desce u krbové vložky se i největší „plajzáky“ usuší raz dva a v polévce měkkou houbu jako když najdeš.
Suchohřiby nakonec vydají na víc než polovinu velkého koše. Na poslední třetinu října a na pouze hodinovou procházku lesem docela slušný úlovek. Zvláště pokud se podíváte na populární server www.nahouby. cz.
V rubrice „Kde rostou“ vaši kolegové z Libereckého kraje píšou: „Harrachov žádná sláva, ale něco přece. Za čtyři hodiny hodiny košík a půl, hlavně hřiby hnědé a pár kovářů, nečervavé, ale dost okousané. Ve velkých částech lesa ani prašivka.“ „Jilemnice a okolí. Nic.“ „Obora u Doks, taky mrtvo.“
Hlášení na webu
Další zprávy nicméně dokládají Peldovu verzi o prudkých zlomech mezi místy, kde houby jsou, a kde o ně ani nezavadíte.
„Doksy - Okna, ve středu vrchovatý koš, dnes (v sobotu) jen tři čtvrtě. Dost lidí. Hledat v borůvčí, pod větvemi, v mechu a mezi borovicemi. Ve smrku nic.
Minulé pondělí bylo někde ještě lépe.
Viz další hlášení na www.nahouby. cz: „Kousek za Českým Dubem houbový masakr, plný koš hřibů hnědých za půl hodiny. Tak tohle jsem fakt nečekal a byla i spousta malých a čerstvých hub.“
Leccos se dozvíte také v hospodě. „Šli jsme z Výpřeže do Kryštofova Údolí a kolem cesty i na ní jsme našli spoustu ryzců,“ svěřuje se sympatický manželský pár. „A v parku přímo v Liberci teď chodíme na hnojníky inkoustové.“ Na ně ale bacha, přátelé, v břiše se vůbec, ale vůbec nesnesou s alkoholem.
Ryzce, které kdysi skoro vymizely kvůli průmyslovým exhalacím, se teď do lesů impozantně vracejí. Svou skvostnou oranžovou barvou zdobily letos také lesy v německých Žitavských horách.
Tam se občas vyplatí vyjet za větším klidem a jistotou, že prostor před vámi nečistí v rojnici komando ve složení - dědeček, babička, tatínek, maminka a dvě ukřičené děti.
Němci jsou menší houbařští maniaci než Češi
Sasové nejsou totiž zdaleka takoví houbařští maniaci jako Češi, a tak na cestách mezi stromy u Ojbína potkáte mnohem víc lidí v sedlech kol než s nožíky v ruce.
Pelda - pozor, neplést si s fotbalovým bossem Peltou, i když také on se řadí mezi vášnivé houbaře - si myslí, že houbaři nemusejí své hole a koše ukládat do kůlen ani na konci října a v listopadu.
„Minulý a předminulý týden pršelo několik dní za sebou, sice slabě, ale vytrvale,“ vysvětluje Pelda.
„Déšť se krásně vsákl do půdy, a podmínky pro houby vypadají velmi dobře. Meteorologové předpovídají mírné oteplení a větší mrazy až na konci listopadu. Až do té doby by mohly růst suchohřiby, babky, ale také ryzce, klouzci, sem tam nějaký kozák a věřím i v růžovky.“ Takže, kdo ví...
Třeba se do našich houbařských pohádek v mechu a kapradí vydáme ještě jednou.
Nebo dvakrát.