„O symbolickou částku ve výši 45 tisíc korun jako malou náplast na útrapy vězňů a trauma, která si nesou v sobě dodnes, požádal vedení kraje Český svaz bojovníků za svobodu,“ uvedla Blanka Daníčková, krajská mluvčí.
V kraji žije osmnáct bývalých vězňů. Nejmladšímu z nich je dnes 74 let, nejstarší, Margit Příborské 96 let. Mnozí přišli v nacistických lágrech o své rodiče a domů se vrátili jako sirotci.
Takový byl příběh i Boženy Tomšové. Rodiče podezřívané z napomáhání atentátníkům už nikdy nespatřila. Oba skončili v koncentračním táboře v Mauthausenu, otce zastřelili, matka byla poslána do plynové komory.
„Byla jsem ve skupině padesáti dětí v Plané nad Lužnicí. Měli jsme štěstí v tom, že nás paní vychovatelka, která nad námi měla dozor, učila tajně číst a počítat. Čeští četníci nám do tábora také pašovali tužky a sešity,“ zavzpomínala žena.
„Rodiče mi chyběli velmi, celý život,“ povzdychla si Božena Tomšová, kterou po válce vychovali příbuzní. Terezínem prošel i dnes devětasedmdesátiletý Liberečan Ivan Frankel. Pocházel ze smíšeného manželství. Do koncentračního tábora nastoupil s tatínkem. Matka byla jako árijka ušetřena. Frenkel se sice po osvobození s rodiči zase sešel, protože jeho otci se podařilo z koncentračního tábora v Terezíně utéci. Rodina spolu ale dlouho nevydržela.
V divoké poválečné době se rodiče rozvedli a sám malý Ivan si odnesl útrapy vězení těžkou spálou a planými neštovicemi. K tomu se přidala ještě tuberkulóza, ze které se léčil až do roku 1955. „Ocenění mě potěšilo. Každá koruna je dobrá,“ zmínil Frankel. „Škoda jen, že nepřišlo dřív. Už vymíráme,“ upozornil.
