Ve dveřích upraveného rodinného domku na okraji Kravař se objevuje hubený mladík v kraťasech a tričku.
Stydlivě klopí zrak k zemi a nejistě podává na pozdrav ruku. Tenhle člověk že by byl schopen brutálně umučit statného koně, z čehož jej viní policie?
„Je mi to líto,“ špitne třiadvacetiletý kluk, když se ho ptám, proč to udělal. „Nemám žádné vysvětlení. Prostě se to stalo.“
Michal M. je momentálně zřejmě nejnenáviděnějším člověkem na celém Českolipsku. Jeho případ obletěl republiku. Popis Michalova činu je jen pro silné povahy, přesto se mu nelze vyhnout.
Usmrtil koně na nedaleké pastvině, když ho přilákal na suché rohlíky, pak lapil do smyčky, zadusil, podřízl a ještě zaživa částečně stáhl z kůže a do řitního otvoru zvířeti vrazil kůl. Z těla pak odřezal kusy masa a ty pohodil v lese.
K činu se policistům přiznal, jeho rodina ale o absolutní vině syna není přesvědčena. Michal je totiž mezi blízkými prototypem slušňáka - nekouří, nebere drogy a ani nepije. Vychodil učňák a až doposud neměl opletačky se zákonem.
„Znám ho, vyrůstal mezi zvířaty, kde byli i koně a miloval je. Nechci ho obhajovat, ale vždycky nesnášel pohled na krev. Jeho vrstevníci ve vsi běžně doma zabíjejí králíky, on to nedokázal. Ani na zabijačce nechtěl být. Takže to nedokážu pochopit. Vypadá to, jako by ho k činu někdo svedl,“ hájí svého nevlastního syna paní domu.
Rodina má v Kravařích pověst pracantů, kteří zvelebili polorozpadlý statek v útulný dům. Michal ale podle všeho žije dvojí život. Jeden před rodinou a druhý v soukromí. A ten už není tak nevinný a rodině čest určitě nedělá.
„Utýrání koně není jediný trestný čin, z něhož je obviněn. Mladík čelí i trestnímu stíhání pro majetkovou trestnou činnost, které se měl dopustit převážně v loňském roce. Jednu krádež pak měl spáchat letos v lednu. Za tyto majetkové delikty mu hrozí až pětiletý trest odnětí svobody,“ ozřejmila českolipská policejní mluvčí Ivana Baláková.
Že je s Michalem cosi špatně, připouštějí i jeho rodiče. „Poslední půlrok jsme Michala téměř neviděli, odjel za prací do České Kamenice a podle všeho se dostal do vlivu jeho biologické matky,“ spekuluje Michalova „náhradní“ máma. „Co se tam s ním stalo, netuším. Ale od té doby to asi není on,“ zamačkává slzu v oku.
Právě v České Kamenici si Michal našel práci jako zedník. Se svým zaměstnavatelem se však nepohodl a v inkriminovaný den, kdy koně zabil, se domů vracel pěšky. Během 25 kilometrů dlouhé cesty se v Michalově hlavě nejspíš zrodil nápad zabít koně.
Vybil si na zvířeti svůj hněv, soudí starosta
Starosta Kravař Vít Vomáčka chlapce vídal od dětství.
„Je trochu mentálně zaostalý a zamlklý, takže neumí navazovat vztahy a žije ve svém světě. V práci se pohádal se šéfem a cestou v něm eskalovala frustrace z celoživotního vyčlenění z běžné komunity, ta frustrace našla svůj hromosvod v pomstě vůči němé tváři. Věděl, že člověku by kvůli své konstituci nedokázal ublížit, tak vybil svůj hněv na zvířeti,“ myslí si starosta.
Jeho slova mimoděk potvrzuje i sám Michal, když přiznává, že nemá žádné kamarády a že se mu nedaří najít práci. „Vyučil jsem se prodavačem, ale tuhle práci jsem dělal jen chvíli. Teď se živím příležitostně,“ přiznává.
Michalova nevlastní sestra Marie se chlapce zastává, zároveň ale v jejích slovech zaznívá zklamání.
„Michal je moc hloupý na to, aby takový útok vymyslel, zorganizoval a sám provedl. Navíc kůň váží třeba 800 kilo, neumím si představit, jak s ním manipuluje. Když o tom ale nechce mluvit, tak musí nést následky, co přijdou. Víc než jeho je mi ale líto mámy s tátou, kteří tím neskutečně trpí. Máma mě vytáhla z děcáku a starala se o mě, i když nemusela. Vidím na ní, jak ji to sžírá,“ posmutní dívka.
Vypáčit z Michala rozvitou větu je problém. Ani on se příliš nesnaží vykreslit sám sebe jako běžného člověka, což by asi každý od pachatele podobného skutku očekával.
Majiteli koně se neomluvil
Nechává za sebe mluvit matku a sestru. Sám stojí s rukama založenýma v bok, občas přikývne. Hledí do země.
„Lituješ toho?“ ptám se ho. „Asi toho lituju a už to nikdy neudělám, dám si na to pozor,“ kuňká, zatímco pohledem cuká na všechny strany.
Odvahu dojít za majitelem zabitého koně nenašel. A právě to lidem v obci vadí možná nejvíc.
„Nevím, proč tam nedojde a neomluví se. To jsou přece věci v normální společnosti běžné. Já když jako kluk udělal lotrovinu, musel jsem se jít učitelce omluvit. Proto ve mně rezonuje otázka, jestli vůbec zná pocit lítosti? Není to jen papouškování toho, co mu někdo poradil? Zná vůbec obsah slova lituji?“ ptá se nahlas starosta Vít Vomáčka.
Jedno je jisté. Klid v Kravařích nenastane, dokud Michal svůj čin blíže nevysvětlí nebo neřekne něco na svoji obhajobu. Do té dobu bude ves žít v atmosféře strachu.
„Máme tu autobus, co ráno sváží děti do školy. Za celé tři roky byly teď poprvé všechny děti předávány řidiči v doprovodu rodičů,“ popisuje atmosféru ve své obci starosta.
